Dovolit si být v Přírodě, nechat se Jí obklopit, obejmout jako důvěrně známou a blízkou bytostí...
Ztišit se a naslouchat Jejím zvukům, hlasům, Jejímu šepotu - jenž jako by k člověku promlouval, tak tiše a zároveň naléhavě: Jsme spřízněni více, než tušíš...
Pak mi vytane, snad více v srdci než na mysli: když nesčetné myriády bytostí vyslovovaly a vyzpívávaly z vesmírné harmonie Zemi a člověka, už tehdy se tiše chvěly radostí v očekávání doby, kdy se k nim dostane závan vřelých myšlenek a pocitů v Přírodě s láskou spočívajícího člověka - děkuji, děkuji Vám, za tu nádhernou a povznášející zkušenost: být v Přírodě.
*
Je to... jako kdyby každý trylek ptáčka, každý hřejivý paprsek Slunce, každé pohlazení větru na tváři, každý dech vůně květin... jako kdyby to vše ve mně probouzelo nový život; jako kdyby s každým vjemem, při němž je přítomno plné uvědomění si krásy i smyslu Přírody, ve mně vyrašily další svěží zelené výhonky života a radosti z něj.
Děkuji Vám, přírodní duchové ohně, větru, vody i země, za Vaši obětavou činnost; děkuji kamenům, že nesou mé tělo, děkuji rostlinám, že mě sytí životem, děkuji zvířatům, že se obětovala, abychom mohli stoupat výš.
Děkuji Přírodě a Velké Matce, že mi umožňuje být blíž Velkému Otci - kosmu a Vesmíru.
*
Je-li člověk v Přírodě, obklopen Jejím majestátním klidem i živým klokotáním, může procítit, jak moc blízko je planetám, hvězdám i celému Vesmíru. Skoro jako by ho kosmické síly jemně hladily po hlavě - zvenčí i zevnitř - a mohutně prostupovaly celou jeho bytost silněji než zvuk největšího gongu.
Probudíš-li v sobě touhu dotknout se hvězd, nesenou žízní po Pravdě a po Duchu, dotknou se hvězdy Tebe.
Poznávej a prociťuj hlubokou spřízněnost své bytosti s celým kosmem, a jsi již na nádvoří Nového Jeruzalému.
Je-li Tvé tvoření upřímnou, vděčnou, vědomou a láskyplnou odpovědí na síly Bohů obětované po eony věků pro Tebe, nastoupil jsi cestu stát se občanem kosmu.
