Slunovratová konjunkce Jupitera a Saturnu - 2. část; Buddhova mise na Marsu

Ve druhé části si astrosof Jonathan Hilton všímá širších souvislostí. Zkoumá, jak spolu souvisí konjunkce Jupitera a Saturnu v průběhu času. Věnuje se hlavně jedné konkrétní, také "slunovratové", která nastala v roce 1603, a úzce souvisela s tím, co esoterní křesťanství chápe jako jeden z největších činů Gautamy Buddhy - proměnu sféry Marsu. Popisem takových událostí se přibližujeme k vrstvě skutečnosti, kterou by současná astrologie měla vzít v potaz. Mars dnešních dní totiž není tím Marsem, o němž hovoří staří astrologové. Proces proměny Marsu stále pokračuje, až do dnešních dní... podobně, jako proces proměny Země započal na přelomu věků mysteriem na Golgotě. 

Slunovratová konjunkce Jupitera a Saturnu - 1. část

 O velké, "královské" konjunkci Jupitera a Saturnu toho bylo v uplynulých měsících napsáno fakt hodně. I já přispěju svou troškou do mlýna, a sice překladem článku Jonathana Hiltona - pokračovatele Williho Suchera, zakladatele astrosofie. (Článek byl přeložen se souhlasem autora.)

Astrosofie je v podstatě z anthroposofického zřídla obnovená astrologie; distancuje se od staré úpadkové astrologie a staví na principu součinnosti lidské bytosti s duchovními světy. Jakým způsobem má člověk vycházet božským bytostem vstříc, a co by měl v té které době dělat, se snaží astrosof číst v pohybech nebeských těles v rámci zvěrokruhů. Astrosofie nechápe lidskou bytost jako přísně determinovanou konstelacemi hvězd a planet (horoskopem), snaží se spíš o takový přístup, který uznává individualitu, svobodu a autonomii člověka. Horoskopy a aktuální konstelace planet bere spíš jako výraz činů bohů ve smyslu - to a to se teď děje na nebi, takže teď je nejlepší doba k takové a makové práci podle mých aktuálních dispozic. V podobném duchu se nesou i články Jonathana Hiltona.

Rok 2021 z pohledu astrosofie. Časové cykly Saturnu jako ručička kosmických hodin

Našel jsem zajímavý poukaz anthroposofa a astrosofa Williho Suchera k dnešní době, konkrétně k roku 2021. Dám ho sem, amatérsky přeložený, i s trochou souvislostí. Originální text v AJ je volně dostupný na adrese https://www.astrosophy.com/books v knize "Cosmic Christianity and The Changing Countetnance of Cosmology" v poslední kapitole na konci.

Je to první autor, který rozpracoval astrosofii cele v duchu Rudolfa Steinera. Těm, kdo ovládají AJ, jeho knihy vřele doporučuju. Zatím bohužel žádná z nich přeložená není.

***

Hans Ladenspelder
The seven planets: Saturn (1548)

"V přednášce z 3.12.1916 poukázal Rudolf Steiner na to, že čas v duchovním světě plyne 30x pomaleji než na Zemi. Tedy, co my na Zemi prožíváme jako jeden rok, se v kosmu jeví jako interval 30 let. Jak je to možné? Čas, jak jsme řekli, je založen na určitých rytmech nebeských těles, jako např. Slunce nebo Země, ve vztahu k pozemskému času. Nicméně v kosmu převládá řada jiných rytmů. Mohli bychom očekávat, že jeden z nejzákladnějších rytmů bude ten, který lze vztáhnout k vnější hranici naší Sluneční soustavy, tedy v klasickém smyslu k oběžné dráze Saturnu. Saturn nám může poskytnout právě takový časový poměr. Tato planeta byla vnímána jako Všemohoucí Pán Času, nebo také jako Všemohoucí Otec Dějin. Svými rytmy vymezoval plynutí božsky-duchovního času.

Oběh Saturnu celým zvěrokruhem trvá 29,4577 let. To je doba, za kterou oběhne Saturn Slunce vzhledem ke hvězdnému světu (vrátí se z pohledu od Slunce ke stejné stálici v pozadí)."

 

Willi Sucher chápe Saturn jako světové hodiny, jako bránu ze sféry pozemského času do času duchovního. Ve svém díle dokazuje, že významné duchovní události na pozadí světových dějin se řídí tímto rytmem. Ukazuje to na příkladu druhého příchodu Krista v éterickém těle, které nastalo v roce 1935.

Éterické tělo Kristovo se po mysteriu na Golgotě začalo rozpínat až k vnější hranici Sluneční soustavy (dráze Saturnu), a když dosáhlo této hranice, začalo se stahovat zpět k Zemi, kde zůstalo jako její éterická aura. Doba, kdy se toto éterické roucho vrátilo k Zemi, byla zároveň dobou, kdy bylo možné postupně většímu a většímu počtu lidí možné vnímat toto roucho přirozeně vyvinutým jasnozřením (počínaje rokem 1935).

A toto rozpínání a smršťování se dělo v časových rytmech přesně odpovídajících siderickým rytmům Otce Času, Saturnu. 

 

Vezmeme-li život Krista Ježíše v pozemském měřítku (32,28 let) a vynásobíme-li jej rytmem Saturnu (29,4577 let), přičteme k tomu dobu od "roku nula" k mysteriu Golgoty (33,25 let), kdy tento výstup začal, dostaneme rok 984,145, kdy éterické roucho Kristovo dosáhlo orbity Saturnu a dokončilo tak proměnu celé Sluneční soustavy. Poté se začalo stahovat zpět k Zemi, na což potřebovalo stejnou dobu (32,28 x 29,4577) = 950,895 let. Sečteme-li dobu výstupu a dobu sestupu, dostaneme číslo 1935,040, což je v roce 1935 doba mezi Epifanií (6. ledna) a svátkem Sv. Pavla (26. ledna).

To byl jen příklad, jak funguje vztah mezi pozemským a světovým časem. Saturn jako manifestace sil Otce v našem kosmu je taková velká světová ručička na světových hodinách.

 

Proč to ale píšu, zaujala mě poznámka Williho Suchera k roku 2021, kterou sem volně přeložím celou:

 

"Pohyb Saturnu jedním stupněm zodiaku znázorňuje jeden saturnský (duchovní) rok, tzn. 29,4577 pozemských let. ... Pohyb Saturnu o 67,5° od jeho heliocentrické pozice při mysteriu na Golgotě [112,5°, pozn. JK] nás přivádí ke 180°. To je ekvivalentní přítomnosti a blízké budoucnosti - roku 2021 ((67,5 x 29,4577) + 33,25 = 1.988 + 33,25 = 2021,25). Tento příklad jsme vybrali záměrně, abychom poukázali na pozoruhodnou událost. Sám o sobě (spolu s pozicemi všech ostatních planet) znázorňuje naši přítomnost a blízkou budoucnost [přednášeno v roce 1969, pozn. JK] ve smyslu Apokalypsy. Znamená to, že v roce 2021 vstoupíme do doby 'vážení', rozhodování v nejvyšším smyslu. Saturn v pozici 180° má vztah k té oblasti ekliptiky, bráno geocentricky, kde se nachází Slunce na začátku podzimu [v době podzimní rovnodennosti], ve znamení Vah. Pečlivé prostudování všech problémů a vyhlídek, které současné lidstvo vytvořilo, nám může poskytnout živý dojem toho, jak rychle spějeme k době, v níž základní duchovní a etické principy lidství budou muset být přezkoumány, a na tomto novém základě budou muset být činěna příslušná rozhodnutí. Mnoho lidí už dnes [v r. 1969] došlo k závěru, že současné lidstvo pomalu spěje k propasti sebedestrukce. V tom je určitý díl pravdy, a abychom se tomu vyhnuli, je třeba přijímat naprosto zásadní rozhodnutí. Proto bude muset nastat radikální přehodnocení všech lidských hodnot v morálních i praktických souvislostech. To je naznačeno progresí Saturnu od jeho pozice 3. dubna 33 po Kr. do opačné pozice (180°) v roce 2021."

 

W. Sucher tím chce zřejmě říct, že ručička světových hodin se na jaře 2021 přesune do znamení Vah, kde dlouhou dobu zůstane. A my teď vidíme, jak "starý svět" v roce 2020 do velké míry končí. Váhy jsou znamením přechodu, nejen v triviálním smyslu od léta k podzimu, ale také ve smyslu mnohem hlubším. Tahle poznámka k roku 2021 jen podpořila můj dojem, že rok 2021 bude možná zásadnější, než tušíme. Váhy jsou nejen znamením přechodu, ale také znamením "vážení duší". Naše nejvnitřnější sklony, motivace a touhy už nepůjdou tak dobře skrývat. Na "váhu" budeme muset všichni.

Připojím ještě jeho poznámku k závěru cyklu sedmi poatlantských epoch:

"Poté, co Saturn doputuje na 247,5° ekliptiky, od své pozice při mysteriu na Golgotě (112,5°), bude opět tam, kde se Slunce nachází na začátku jara (relativně 360° nebo 0°). To je vůči dnešní pozici, ve Věku Rozhodování [orig. Age of Decision], pozice opačná. To nás vede až k roku 7325 po Kr. (247,5° x 29,4577 + 33,25), což je už blízko ke konci cyklu sedmi poatlantských epoch, začínajícím zkázou Atlantidy. Tato doba, osmé tisíciletí po Kr., bude opět svědkem nepředstavitelné zkázy, člověkem zapříčiněného konce celého cyklu, stejně jako byla zničena Atlantida přírodní katastrofou. I přesto, bude muset malá část lidstva uskutečnit 'Exodus', aby zachránila postupující vývoj lidstva, a to za jakýchkoliv okolností. To vše je ale už přítomno dnes, ve velké krizi vyžadující rozhodnutí. Řešení, pokud budou nalezena a přijata, ovlivní také tuto vzdálenou budoucnost."

 

W. Sucher se nám asi snaží naznačit, že kolem roku 2021 vstoupíme do "velkého podzimu", signovaného znamením Vah. Nové "jaro" pak začne až s velkým šestým věkem, věkem pečetí, po velké válce. Tím, že naznačuje propojení dnešní doby s dobou přelomu velké páté a šesté epochy (podobným kvalitativním způsobem, jako je propojen podzim předchozího roku s jarem roku následujícího), poukazuje na obrovskou důležitost toho, jakým směrem se teď lidstvo vydá. A já bych se nebál to spojit s tou velkou "korona-krizí" a s tím, jaké východisko z ní bude nalezeno a zvoleno... 

 

*

 

Připadá mi, jako kdyby nám Saturn trošku "klepal na dveře" i ve smyslu jiných časových cyklů. Malé 72leté saturnské období sice začíná až v roce 2061 (nyní jsme v jupiterském, trvajícím 1989-2061, které následovalo po marsickém 1917-1989), ale asi je nám trochu dáváno najevo, že bychom k integraci saturnských kvalit měli přistoupit o trochu dřív.
Navíc, velká saturnská perioda, následující po té sluneční, Michaelově (1879-2234), přijde až ve 22. století, ale i ta už "vystrkuje drápky" do naší přítomnosti...

 

*

 

Johfra Bosschart
Kozoroh (1974)

K integraci saturnských kvalit musí ale navíc přistoupit i kvality jupiterské. To nám naznačuje velká konjunkce těchto dvou královských planet, jež nastala 21. prosince 2020. Její vliv potrvá ještě dlouho. 

Tato konjunkce není významná jen tím, že připadla téměř přesně na dobu zimního slunovratu. Odehrála se totiž i na začátku velkého světového podzimu, o kterém hovoří Willi Sucher. Souhvězdí Kozoroha jako tzv. "brána bohů" (oproti Raku, bráně člověka), v němž se konjunkce odehrála, naznačuje, že bude kladen velký důraz na duchovní úsilí a duchovní aspekty naší pozemské činnosti. Že nám Saturn "klepe na dveře" už dlouho před začátkem své regulérní vlády, může být projevem toho, že právě Saturn byl ve "svém" souhvězdí.

Konjunkce Saturnu a Jupiteru vždy naznačují určité propojení mezi minulostí (Sautrn) a budoucností (Jupiter). Saturn reprezentuje síly Otce a to, jak se v našem kosmu projevují. Ty jsou spojeny převážně s minulým vývojem, s počátky lidstva a s kondenzací duchovních sil do hmoty a do vtělení v ní. Saturn je jakousi kosmickou pamětí, kronikou. Naproti tomu je Jupiter vyslancem sil Syna, éterických sil kypícího života a obnovy, které již dnes působí na vytváření budoucí inkarnace planety Země, okultně nazývané Nový Jeruzalém nebo také Nový Jupiter. A právě současná planeta Jupiter je s tímto budoucím stavem Země kvalitativně propojena. Odtud i její název. Svým vlivem pomáhá zárodkům vytvářeným v přítomnosti růst v plody budoucnosti. Právě Jupiter nám říká, abychom dávali pozor nejen na své činy, ale hlavně na své myšlenky. To, co je dnes v naší mysli, bude pro lidstvo na Novém Jupiteru tím, čím je pro nás dnes zevní příroda. Světu není jedno, co si myslíme. Své myšlenky kolem sebe zatím vidět nemůžeme, to ale neznamená, že to jednou v budoucnosti nenastane. Za své myšlenky máme před světem bohů i před budoucím lidstvem obrovskou, dalo by se říci až kosmickou, zodpovědnost. Mysleme na to.

***