Podzim ti tiše šeptá:
Na jaře a v létě jsi mohl žít s během přírody a ztrácet se v něm. Pokud bys ale totéž učinil na podzim, zemřeš. Zimní chlad by se pro tebe stal smrtelnou hrozbou.
Ztiš se. Nastal čas, kdy bys měl naslouchat svému nitru, a ne přírodě. Ta dočasně umírá, aby ti nechala prostor pro ožití ve vlastním nitru. Volá, abys proti zevnímu umírání postavil vnitřní život - ne ten orientovaný na pohodlí ve hmotném bytí, ale ten duchovní. Vše staré, zkostnatělé, shnilé a nechutné by se nemělo dožít jemného, křišťálového, mariánsky čistého zimního času - o to se ale musíš přičinit ty sám. Co nechceš zasít příští rok, obětuj nebo přetvoř v ohni lásky.
Stejně, jako se v podzimním čase makrokosmicky stává aktuální boj archanděla Michaela s drakem, měla by v tobě vítězit vyšší přirozenost nad nižší. Protože tento boj se odehrává i v našem nitru - jak nahoře, tak dole; a jak dole, tak nahoře. Na podzim máš k tomuto nesnadnému boji k dispozici tu nejlepší pomoc shora.
Síly meteorického železa, z nichž je ukován meč Michaelův, každoročně vítězí ve vnější přírodě nad silami draka, který byl svržen pod zem. Tento děj se mikrokosmicky odehrává v lidské krvi, kde je meč Michaelův projeven v silách železa v červených krvinkách. Pokud v tobě drak zvítězí, čeká tě nelehký osud.
Já, podzimní čas, ti dávám možnost vzpomenout si na tvé vyšší poslání, s nímž můžeš prožít spojení v duchovním světle, zářící temnotou zimní noci...
Žádné komentáře:
Okomentovat