... v reakci na článek Vojty Frančeho - Fraktálový morfismus
Ponechávám původní formu komentáře. Časem ty myšlenky možná přetvořím do samostatného článku...
*
K pravdě o svých minulých inkarnacích ale takhle dospět nelze. Duše má mezi inkarnacemi ještě nádhernější, komplexnější, barvitější a fantastičtější zážitky, než popisuješ v článku (a že to popisuješ opravdu krásně), ale každý z nás má jeden konkrétní, zcela určitý a přesně poznatelný sled inkarnací.
Já vím, že se člověk raději opájí všemi těmi možnostmi, a namlouvá si, že jsou/mohou být všechny někde realitou, pravda je ale jiná. Kdo skutečně dospěl k poznání svých minulých inkarnací, nemá potřebu takové úvahy rozvíjet - prostě ví, že žil v té a té době, vypadal tak a tak, prožil ty a ty zkušenosti, následně je v duchovním světě za pomoci vyšších bytostí nějak zpracoval, dotvořil si odpovídající kousek karmy a do dalšího života si vydobyl určité kvality, které mu znova přijdou do dalšího života jako zcela konkrétní talenty, schopnosti a sklony. Jinými slovy, tady pak nemá moc smysl fantazírovat o tom, kým vším jsme / byli jsme / můžeme být - do jisté míry jo, přece se do toho všeho dokážeme vžít, vcítit (ano, můžu se chvilku cítit jako ten nebo tamten archetyp / osobnost / whatever), ale to je něco jiného, než tím skutečně a plně být.
Plně a skutečně jsem jen sám sebou, se statisíciletou konkrétní historií. Každá individualita má zcela konkrétní a nezaměnitelný sled inkarnací, a proto je teď taková, jaká právě je - její výbrus je nezaměnitelně nádherný a stále se mění, vyvíjí - proto na světě nenajdeš dva lidi s úplně stejnými vlastnostmi, schopnostmi, vlohami. Jasně, můžou se překrývat a být si v mnoha ohledech podobné, to ani jinak nejde (až tak, že u řady lidí vysleduješ stejné soubory vlastností, které můžeš nějak pojmenovávat, jak to děláš v článku), ale v konečném důsledku má každý z nás v sobě něco, co nikdo jiný nemá, a čím jsme opravdu jedineční. Že máme podobné dílky, okej, ale jsou to jen malé částečky. Nelze se překrýt, prolnout, úplně, beze zbytku. A ke zdroji téhle jedinečnosti lze dospět jen skutečným poznáním karmy a toho, jak se v průběhu našeho konkrétního, inkarnačního sledu postupně tvořila.
Může se to zdát jaksi.... nudné, šedé, nezajímavé, až skoro trapně nízké (např. oproti tvým popisům), že jsem byl v posledním životě v letech 1321-1387 sedlákem támhle a támhle, měl jsem tři děti, udělal jsem tyhle a tamty chyby, a zemřel jsem násilnou smrtí, a že jsem na téhle Zemi měl přesně 32 inkarnací (a ani o jednu míň ani víc), ale tak to prostě je. Lze to najít, a vědomě přečíst v paměti kosmu, a plně poznat (a spousta lidí, kteří se považují za duchovní, se právě tomuhle typu konkrétnosti ze všech sil brání, protože uvěřili tomu, že nic takového nelze poznat, a raději si každý den utečou k nějaké jiné barevné představě, jak by to mohlo být). Konkrétnost ale neeexistuje jen tady dole, lze k ní dospět všude. Všechno ostatní je nereálná fantazie, odvádějící mě od poznání toho, kým jsem reálně byl a co z toho plyne pro můj současný život. A jen z takového poznání lze čerpat skutečnou sílu.
Moře, oceán nepřeberných možností, existuje v budoucnu, kde toho není tolik pevně daného, mimo pár základních věcí; to si tvoříme každou vteřinou tady a teď, a není nikde jasně stanovené, kdy sem půjdeme znova a jak bude vypadat náš další život, to je z velké části v našich rukou, v našem srdci, v našich myšlenkách a v našich údech. Ty minulé životy jsou ale už hotové a zapsané v paměti kosmu (v naší soustavě to zapisují bytosti saturnské sféry, v jiných soustavách je to podobné) i se všemi konkrétními účinky našich činů, které působí svojí energií dál.
Každý čin stvoří v oceánu kosmu vlastní konkrétní vír, spirálu účinků, a my všichni máme ten soubor našich činů, myšlenek a pocitů dohledatelný a jedinečný. Účinky se prolínají a mísí, ale činy vyvěrají z konkrétního, jedinečného, v čase i prostoru. To minulé už ale nelze změnit, a proto se k tomu můžeš kdykoliv dostat a přečíst si to. V dalších životech se můžeš snažit o to, abys na účinky (víry, spirály) svých minulých činů nějak působil, abys je vyrovnal (odtud karma), usměrnil, vyrušil, posílil, použil pro další vývoj svůj a světa nebo proti němu. Abys to ale mohl dělat, k tomu musíš tu karmu poznat (a to poznání si v sobě nést aspoň podvědomě). Ono to děláš i tak, je ale rozdíl, zda jsi k tomu něčím "temným", neuvědoměným, tlačen, nebo jestli to děláš a víš, proč. Konkrétní, osobní karma vždy plyne z konkrétních minulých životů - není v tom nic libovolného, zaměnitelného, nic s čím si lze hrát a přeskládávat to podle svojí momentální nálady - kdyby bylo, žádná indivdualita by jaktěživa nemohla smysluplně existovat, být.
* * *
*
Žádné komentáře:
Okomentovat