Krátká úvaha o válce a míru ve světle současného světového dění

Rusko se nyní v mnohém podobá předválečnému Německu, jen s tím rozdílem, že má přístup k mnohem ničivějším prostředkům (a to jak na materiální, tak duchovní úrovni). A čím větší budou sankce, čím víc mužů zemře ve zbytečné válce, čím víc budou tamní lidé chudí, umlácení a vymytí propagandou, čím víc bude Rusko zubožené, tím víc bude síla zvířete v Rusku růst. Roste s každou násilnou smrtí, s každým potěšením z mučení, s každou vědomě šířenou lží a manipulací, s každým černomagickým šamanským rituálem, s každou takovou událostí se víc a víc sytí silové pole, díky němuž mohou asurské bytosti (padlé bytosti o jednu úroveň mocnější než Archandělé a o dvě úrovně než Andělé), jejichž prostřednictvím Sorat dnes působí, zasahovat do dění na Zemi. 

 

Asurský vliv se projevuje individuálními, neorganizovanými, neočekávatelnými a spontánními výbuchy zla a destrukce, mimo jakékoliv oficiální i neoficiální struktury (ty operují na nižších úrovních zla, ahrimanské a luciferské). Je to tím, že asurské bytosti mají přímý přístup k nejvnitřnějšímu Já člověka; Ahriman (Satan) a Lucifer (Ďábel) musí působit na Já oklikou přes éterické, resp. astrální tělo člověka, tím pádem prostřednictvím organizovaného zla, a jejich vliv ještě není tak zhoubný, aby doslova zabíjel a trhal Já na kusy. 

 

Asura získává přístup k lidskému Já jen tehdy, propadne-li člověk oběma předcházejícím silám zla dostatečnou měrou.* A k tomu byly v Rusku bohužel vytvořeny v průběhu několika posledních desetiletí a staletí příhodné podmínky (podobně, jako na Blízkém východě a všude tam, kde lidské duše ničí radikální islám - zde má kořeny temné asurské mysterium tzv. terorismu, plně závislém na tom, že je lidské Já tak slabé, že mohou temné bytosti dočasně převzít nad lidskými schránami kontrolu, toto Já dočasně či trvale zadusit, a vykonat nějaký ohavný čin, o němž většinou správně soudíme, že by jej nebyl žádný člověk schopen vykonat).

 

* 

 

Řekl bych, že si ještě poměrně málo lidí uvědomuje, že z Ruska může přijít mnohem horší lavina destrukce, než se rozlila ve 20. století z Německa. Může přijít neobyčejně rychle. A ta nebude mít potenciál zničit jen kousek východní Evropy, ale Evropu celou. Je to další Soratův (Antikristův) pokus zničit rozvíjející se spiritualitu a Kristův impuls v srdci světa, v Evropě. (Dnes se rozvíjí křesťanský impuls dalece mimo rámec oficiálních církví a nelze jej redukovat do škatulky klasického náboženství - i např. biodynamický zemědělec nebo člen mírového ekologického hnutí je v nejhlubším slova smyslu křesťanem.) Že to duchovní mocnosti nedopustí? Na to bych se nespoléhal, oni za nás nemůžou již odpracovat všechno. Musí do jisté míry respektovat i naši pasivitu a nezájem. To je nutná karma vývoje ke svobodě. 

 

Evropa bude ale zničena Ruskem jen tehdy, rozvine-li se v ní dekadence natolik, že už nebude mít její existence v současné podobě žádný smysl. Bohové neničí nic bezdůvodně - příměrem zde budiž jakákoliv nemoc, kdy má narušení nebo zničení nějakého orgánu nebo části těla vždy hluboký smysl pro vývoj duše, byť leckdy z širšího hlediska vícero inkarnací. 

 

K tomu ještě důležitá poznámka. Mnoho spirituálních, esoterních či dokonce anthroposoficky orientovaných uskupení se opájí vizí vysoce duchovního Ruska, které je údajně na mnohem vyšší morální, mravní a já nevím jaké ještě úrovni, a otřesné činy Rusů donekonečna bagatelizuje, relativizuje či rovnou velebí ve jménu jakéhosi podivného vyššího dobra. Ne, milí přátelé, tyhle skupiny jsou nebezpečně mimo, a jsou to právě tito lidé, kteří by vás ruskému režimu bez váhání zaprodali a dívali se, jak vaše děti odvedou na převýchovu, vaši ženu znásilní a vás podrobí vysoce "duchovnímu" mučení a řezání končetin. 

 

Uvedená duchovní slepota pochází z pseudospirituální arogance a egoismu, nedostatku čistého lidství, lásky a schopnosti rozlišovat dobro a zlo. Kdo se upíná na "zaručenou anthroposofickou pravdu" - totiž, že Rusko bude vůdčím centrem šesté či sedmé poatlantské epochy (či věku Vodnáře/Kozoroha a podobně), si musí uvědomit, že tomu tak vůbec nemusí být, pokud Rusko v naplnění tohoto cíle selže. Budoucnost není vytesaná do kamene, ale je složena z více či méně pravděpodobných možností, ohraničených hranicemi karmy a milosti. A i kdyby tomu tak v budoucnu bylo, v žádném případě to neznamená, že dnes v Rusku tyto ideály žijí a působí, a že proto musíme být slepí ke zvěrstvům, která se odtamtud valí! (Už jen zběžný pohled na rozdílnost působení ukrajinské a ruské armády a styl jejich boje dokazuje, na jaké straně působí síly zla intenzivněji.) Uvedená slepota totiž znamená, že jsme pravděpodobně slepí i vůči vlastním sklonům ke zlu.

 

Zdá se, že kvality, které se ve fanaticky poblouzněných, Rusko nekriticky velebících kruzích, přisuzují současnému či budoucímu Rusku, se spíše pod nesmírným tlakem sil Antikrista rozvíjejí mezi obyčejnými, prostými lidmi na Ukrajině. (To platí v menší míře samozřejmě také pro utlačované, prosté lidi v Rusku, kteří nepodlehli tamní propagandě a nepodporují svými myšlenkami a činy válečné běsnění. Ti ovšem netrpí pod tak extrémní vahou zla jako lidé na Ukrajině.) Ve všech příčetných duchovních směrech se odjakživa vědělo, že lidská duše rozvíjí ty nejvyšší ctnosti právě tváří v tvář nemoci, smrti, utrpení, příkoří a zlu. 

 

Nebude-li Ukrajina zcela zničena, povstanou v budoucnu právě na tomto těžce zkoušeném území síly, patřící svou podstatou již do následující šesté poatlantské epochy, věku Vodnáře, který podle přímých vhledů zasvěcenců začne přibližně v 36. století po Kr. ** Není náhodné, že Sv. Michael je z duchovního hlediska považovaný za patrona a ochránce hlavního města, Kyjeva. (Viz např. zde.)

 

* 

 

Válka ve světě není možná bez nevyřešeného latentního konfliktu v lidských nitrech, duších. Pokud na vnitřní úrovni realizuji do určité míry alchymickou zlatou střední cestu, rozhostí se v mé duši aktivní, tvořivá mírnost (viz tarotovou kartu Mírnosti). To je z okultního pohledu realizace míru v duši. S takovou kvalitou duše, získanou poctivým překonáváním překážek, je pro člověka již nemožné účastnit se v jakékoliv formě válečného běsnění. Prostě to "v sobě" už nemáme, nepotřebujeme si ze sebe nic vybíjet a měnit svět v chaos, aby odrážel chaos v našem nitru. Naopak, působíme se sílící přítomností pravzoru Mírnosti na tišení agrese ve svém okolí. To je jedním z cílů, kterého by mělo určité množství lidí na Zemi dosáhnout, chceme-li žít ve světě, v němž bude možné normálně žít a rozvíjet svůj potenciál. Uvedená práce na sobě je potřeba, neboť jsme již ve fázi vývoje, kdy pouhými vnějšími opatřeními na materiální úrovni nelze dosáhnout uspokojivého řešení - ostatně události posledních pár let to zhusta dokazují. Čím více vnějších opatření, tím více chaosu. Okolní svět začíná více a více zrcadlit reálný stav našich duší. A to nejde okecat.

 

 

 

Čím více se s Ním - Kosmickým Slovem, Logem, Utěšitelem, Vykupitelem, Léčitelem a Pravzorem Lásky - budeme propojovat, čím více si s Jeho pomocí dovolíme uspořádat, vyčistit a prosvětlit naše nitro, a čím více mu dovolíme inspirovat naše jednání, cit i myšlenky, tím bude Soratův vliv oslabovat, až přestane mít sílu působit jako magické ohnisko destrukce (z něhož čerpají lidé typu Solovjov, Putin). Každá čistá myšlenka, každý upřímný cit a každá láskyplná modlitba se počítá. Modlím se za to, abychom si to co nejčastěji uvědomovali a chovali se podle toho. Věřím, že to zvládneme.

 

*** 

 

 

* k tomu viz např. Sergej O. Prokofjev - Setkání se zlem a jeho přemožení v duchovní vědě. Základní kámen dobra, nakl. Studium 2012 

 

** začátky nových epoch nekorespondují se vstupy jarního bodu Slunce do příslušných siderických znamení ekválního babylonského zodiaku, ale jsou zpožděny o cyklus otáčení pentagramu Venuše, který trvá 1.199 let. To je doba potřebná k tomu, aby duchové třetí hierarchie "snesli" k Zemi přepracovaný kosmický impuls příslušného siderického znamení. K tomu viz knihu Roberta Powella - Hermetická astrologie a reinkarnace, str. 27-32. Současné New Age "věky Vodnáře", jichž je na vyšší desítky, pramení z nepochopení a misinterpretace těchto cyklů a z vnějškového zaměňování věku Vodnáře a konce Kali-jugy, který nastal v roce 1899.

 

Co je anthroposofie?

Slovy Rudolfa Steinera, který Anthroposofii lidstvu přinesl:

1.  "Anthroposofie je cesta poznání, jež by chtěla vést ducha v člověku k duchu v kosmu. V člověku se objevuje jako potřeba srdce a citu. Své ospravedlnění musí nacházet tím, že bude s to tuto potřebu uspokojit. Uznávat anthroposofii může jenom někdo, kdo v ní nachází, co musí hledat z podnětů svého srdce. Anthroposofy proto mohou být jenom lidé, kteří pociťují jisté otázky o podstatě člověka a o světě jako životní nezbytnost asi tak, jako pociťujeme hlad a žízeň." (Rudolf Steiner: Anthroposofické vůdčí myšlenky, GA 26, 17. února 1924)
2. "Správná interpretace slova anthroposofie není 'moudrost o člověku', ale 'vědomí si svého lidství': to znamená cílené zaměření vůle, poznávající zkušenost, spoluprožívání osudu doby, to dá duši [nový] směr vědomí, Sofii." (Rudolf Steiner: GA 257, 13. února. 1923)
   
3. "Anthroposofie je ve všech jednotlivostech usilováním, aby byl svět proniknutý Kristem." (Rudolf Steiner, 11. června 1922 - asi GA 211: Sluneční mystérium a mystérium smrti a zmrtvýchvstání, Michael 2020)
   
4. "Připravit lidi k tomu, aby učinili svou duši tak zralou, že nyní také může do sebe přijmout stále větší a větší počet lidí obraz Já bytosti Krista Ježíše", "který Kristus otiskl v Ježíšově těle," "to patří k vnitřnímu poslání spirituálního světového proudu [anthropsofie]". (GA 109/111, 7. března 1909, citace převzata z knihy S. O. Prokofjeva: Nebeská Sofie a bytost Anthroposofie)
5. "Vše, co sledujeme svou prací, vykrystalizuje nakonec kolem jednoho bodu: nalézt sjednocení s duchovními mocnostmi, které lidstvo vedou kupředu." (Rudolf Steiner: Předstupně mystéria Golgoty, přednáška Kristův duch a Jeho vztahy k vývoji vědomí, 30. 3. 1914, str. 103, GA 152)
   "Nechtěl bych se obracet jen na vaši sílu představování, nýbrž na vaše nejhlubší síly srdce, na to ve vašich duších, kde se má nalézt vaše nejhlubší cítění pro pulz doby. Pak porozumíte, co se míní tím, že takovou řečí má být naznačeno pouze to, co znamená, že k nám promlouvají vedoucí mocnosti naší doby, duchovní individuality, o nichž víme, že prostupují proud našeho času. Neposutupujeme vpřed pouze tím, že si stále více osvojujeme pojmy pro to, co je svět ducha - musíme si je osvojovat -, ale správně postupujeme vpřed teprve tím, že s každou novou ideou spojujeme něco, co vychází z nejhlubšího základu naší duše, takže toto neustále se zvětšující porozumění může obstát vůči vedoucím mocnostem doby. Můžeme je pocítit, jak mluví do nejintimnějších základů naší duše. Dlouho předtím, než tato slova zaslechneme jako varování, můžeme cítit, jak je naše hnutí neseno těmito duchovními mocnostmi, jejichž zvěstovateli jsme ve správném smyslu v našem hnutí my. Toto vědomí se má vylít jako pravý duševní proud přes to, co konáme." (tamtéž, str. 114)
   
6. "Tak stojí pro anthroposofický světový názor o znovuvtělení, o podstatě člověka, úvahách o kosmu a tak dále v celém tabló jako střed Kristova bytost. A kdo správným způsobem chápe tento anthroposofický světový názor, ten si řekne: Mohu o všem uvažovat, ale pochopím to teprve tehdy, když dospěji v tomto celém obrazu až k jeho velkému ohnisku, ke Kristu. Různě jsem si představoval nauku o znovuvtělování, nauku o lidských rasách, o planetárním vývoji a tak dále, ale zde jsem si představil z určitého hlediska bytost Krista, a tím se mi rozlilo světlo na všechno ostatní. Je to obraz, který má jednu hlavní postavu a všechno ostatní z ní vychází, a já pochopím význam a podání všech ostatních figur jen tehdy, když pochopím hlavní postavu." (Rudolf Steiner, GA 112, 30. 6. 1909)
   
7. "Dalo by se říci: lidstvo prožilo Zmrtvýchvstání Jeho [Kristova] těla v tehdejší době (tj. na přelomu věků); od 20. století dále bude prožívat Zmrtvýchvstání jeho vědomí. A prostředníkem, poslem bude Michael, jenž je nyní vyslancem Kristovým." (GA 152, 2.5.1913) Anthroposofie jako taková tedy vychází ze zmrtvýchvstalého vědomí Kristova, jenž zprostředkuje Michael jako strážce světové inteligence. Právě proto stojí anthroposofie na jasném, bdělém vědomí, které usiluje o poznání duchovního světa (tedy i o působení duchovního světa do fyzického, takže fyzično nikdy nezavrhuje a neztrácí ze zřetele) a především o poznání Kristovy bytosti, Jeho působení a Jeho největšího činu - mysteria Golgoty.
   
8. "V podstatě není vlastně celá anthroposofie ničím jiným než světovým názorem, který prýští z touhy nalézt člověka v celé jeho bytosti, odpovědět si na otázku: Co je vlastně tento člověk? Jak stojí v životě?" (Rudolf Steiner: Sluneční mysterium a mysterium smrti a zmrtvýchvstání, GA 211, neautorizovaný záznam z přednášky V. - Bytost člověka a její výraz v řeckém umění, Dornach, 31. 3. 1922)
   
9. "Tak jako úplné poznání člověka musí připojit k zevnímu životu také vnitřní život duše, tak by chtěla anthroposofie být vůbec duší, duchem, nitrem moderního poznání." (Rudolf Steiner: Sluneční mysterium a mysterium smrti a zmrtvýchvstání, GA 211, neautorizovaný záznam z přednášky IX. - Poznání a iniciace, Londýn, 14. dubna 1922)

A poté slovy dalších anthroposofů:

• "Poté, co tato nezávislá Anthroposofická společnost byla v Kolíně nad Rýnem 28. prosince 1912 založena, došlo v únoru 1913 k jejímu provnímu generálnímu shromáždění. při této příležitosti mluvil Rudolf Steiner 3. února v Berlíně poprvé o bytosti Anthroposophie. Poté, co načrtl, jak tato nadsmyslová bytost procházela celou západní duchovní historií, vyslovil Rudolf Steiner nad konci přednášky jméno této bytosti. Už nehovořil jako obvykle o anthroposofii, ale nazýval ji Anthroposophia, jako konkrétní bytost duchového světa. Anthroposofie ve skutečnosti není žádná nauka, ale mocná bytost v nadsmyslovém světě, nesoucí jméno Anthroposophia. A tato bytost se spojila s první svobodnou tvorbou společenství na anthroposofické půdě. Proto byla také při tomto prvním generálním shromáždění Anthroposofické společnosti přímo oslovena: 'Co Anthroposophií přijímáme, to je bytost nás samých. Neboť to je podstata anthroposofie, že její vlastní bytí je v tom, co je bytí člověka; a podstata její působnosti je, že člověk to, v čem je sebou samým, v anthroposofii dostává a musí si před sebe postavit, protože se musí cvičit v sebepoznávání'" (S. O. Prokofjev, P. Selg: Vánoční sjezd a založení nových mysterií, str. 61; citace Rudolfa Steinera podle svazku Osudová znamení na vývojové cestě Anthroposofické společnosti, Dornach 1943). - Z uvedeného je zřejmé, že anthroposofická nauka je jen jedním z projevů bytosti Anthroposophie.

• "Michael, Duch času, bytost Anthroposophie - kteří nás dnes spojují s všezahrnující sférou nebeské Sofie - a sám Kristus, to jsou tři bytosti společně tvořící duchovní pramen anthroposofie a neodlučně patřící k podstatě nových mysterií." (S. O. Prokofjev, P. Selg: Vánoční sjezd a založení nových mysterií, str. 62). Tyto tři bytosti tak zároveň střeží trojí způsob (tři vzájemně propojené cesty), kterým se člověk může znovuspojit s duchovním světem: Michaelova cesta vede od lidských myšlenek k myšlenkám kosmickým, tedy od odražených stínových myšlenek neustále umírajících v lidském mozku k reálným bytostným myšlenkám kosmickým, existujícím v duchovním světě jako skutečné bytosti. Kristova cesta vede od lidské lásky k lásce světové, neboť Kristus je nositelem nejvyšší božské lásky, a Jeho největší čin, největší skutek lásky, může být pochopen jedině nejčistší lidskou láskou. A konečně cesta nebeské Sofie (jejíž nejnižším článkem je právě bytost Anthroposophia - viz S. O. Prokofjev: Nebeská Sofie a bytost Anthroposofie) vede od lidské imaginace ke světovým, kosmickým imaginacím. Na základě výše uvedeného můžeme získat další charakteristiku, a sice, že anthroposofie je silou, která má potenciál trojím způsobem, přiměřeným dnešnímu stupni vývoje lidstva, znovuspojit celou bytost člověka s duchovním světem. V tom se ukrývá její vnitřní, hluboce religiózní aspekt (religio znamená "znovuspojení"). Tento trojí způsob znovuspojení člověka s duchovním světem je mantricky vyjádřen v průpovědi Základního kamene.

Doplnění k bodu 2., kde Rudolf Steiner charakterizuje anthroposofii jako "vědomí si svého lidství": 

"Ozvuk takového pravého vědomí lidství, které má vést nejen k vyššímu teoretickému poznání, ale vlastně ke komplexní integraci lidské osobnosti, nacházíme i v pojetí rusko-arménského anthroposoficky orientovaného filosofa Karena Arajeviče Swassjana, který na otázku 'Co je anthroposofie?' odpovídá: Ačkoli jádrem anthroposofické duchovní vědy je myšlenková sebekontemplace, není jí nic vzdálenější než samoúčelné teoretizování. Anthroposofie není doktrinářská, nýbrž impulsivní, ovšem impulsivní vždy vědomě, což znamená, že se v ní prolínají jindy zcela neslučitelné póly vědomí a instinktu coby uvědomění instinktu." (cit. podle diplomové práce Jana Sušera Anthroposofie v křesťanských souřadnicích, dostupné zde).

***