Co je anthroposofie?

Slovy Rudolfa Steinera, který Anthroposofii lidstvu přinesl:

1.  "Anthroposofie je cesta poznání, jež by chtěla vést ducha v člověku k duchu v kosmu. V člověku se objevuje jako potřeba srdce a citu. Své ospravedlnění musí nacházet tím, že bude s to tuto potřebu uspokojit. Uznávat anthroposofii může jenom někdo, kdo v ní nachází, co musí hledat z podnětů svého srdce. Anthroposofy proto mohou být jenom lidé, kteří pociťují jisté otázky o podstatě člověka a o světě jako životní nezbytnost asi tak, jako pociťujeme hlad a žízeň." (Rudolf Steiner: Anthroposofické vůdčí myšlenky, GA 26, 17. února 1924)
2. "Správná interpretace slova anthroposofie není 'moudrost o člověku', ale 'vědomí si svého lidství': to znamená cílené zaměření vůle, poznávající zkušenost, spoluprožívání osudu doby, to dá duši [nový] směr vědomí, Sofii." (Rudolf Steiner: GA 257, 13. února. 1923)
   
3. "Anthroposofie je ve všech jednotlivostech usilováním, aby byl svět proniknutý Kristem." (Rudolf Steiner, 11. června 1922 - asi GA 211: Sluneční mystérium a mystérium smrti a zmrtvýchvstání, Michael 2020)
   
4. "Připravit lidi k tomu, aby učinili svou duši tak zralou, že nyní také může do sebe přijmout stále větší a větší počet lidí obraz Já bytosti Krista Ježíše", "který Kristus otiskl v Ježíšově těle," "to patří k vnitřnímu poslání spirituálního světového proudu [anthropsofie]". (GA 109/111, 7. března 1909, citace převzata z knihy S. O. Prokofjeva: Nebeská Sofie a bytost Anthroposofie)
5. "Vše, co sledujeme svou prací, vykrystalizuje nakonec kolem jednoho bodu: nalézt sjednocení s duchovními mocnostmi, které lidstvo vedou kupředu." (Rudolf Steiner: Předstupně mystéria Golgoty, přednáška Kristův duch a Jeho vztahy k vývoji vědomí, 30. 3. 1914, str. 103, GA 152)
   "Nechtěl bych se obracet jen na vaši sílu představování, nýbrž na vaše nejhlubší síly srdce, na to ve vašich duších, kde se má nalézt vaše nejhlubší cítění pro pulz doby. Pak porozumíte, co se míní tím, že takovou řečí má být naznačeno pouze to, co znamená, že k nám promlouvají vedoucí mocnosti naší doby, duchovní individuality, o nichž víme, že prostupují proud našeho času. Neposutupujeme vpřed pouze tím, že si stále více osvojujeme pojmy pro to, co je svět ducha - musíme si je osvojovat -, ale správně postupujeme vpřed teprve tím, že s každou novou ideou spojujeme něco, co vychází z nejhlubšího základu naší duše, takže toto neustále se zvětšující porozumění může obstát vůči vedoucím mocnostem doby. Můžeme je pocítit, jak mluví do nejintimnějších základů naší duše. Dlouho předtím, než tato slova zaslechneme jako varování, můžeme cítit, jak je naše hnutí neseno těmito duchovními mocnostmi, jejichž zvěstovateli jsme ve správném smyslu v našem hnutí my. Toto vědomí se má vylít jako pravý duševní proud přes to, co konáme." (tamtéž, str. 114)
   
6. "Tak stojí pro anthroposofický světový názor o znovuvtělení, o podstatě člověka, úvahách o kosmu a tak dále v celém tabló jako střed Kristova bytost. A kdo správným způsobem chápe tento anthroposofický světový názor, ten si řekne: Mohu o všem uvažovat, ale pochopím to teprve tehdy, když dospěji v tomto celém obrazu až k jeho velkému ohnisku, ke Kristu. Různě jsem si představoval nauku o znovuvtělování, nauku o lidských rasách, o planetárním vývoji a tak dále, ale zde jsem si představil z určitého hlediska bytost Krista, a tím se mi rozlilo světlo na všechno ostatní. Je to obraz, který má jednu hlavní postavu a všechno ostatní z ní vychází, a já pochopím význam a podání všech ostatních figur jen tehdy, když pochopím hlavní postavu." (Rudolf Steiner, GA 112, 30. 6. 1909)
   
7. "Dalo by se říci: lidstvo prožilo Zmrtvýchvstání Jeho [Kristova] těla v tehdejší době (tj. na přelomu věků); od 20. století dále bude prožívat Zmrtvýchvstání jeho vědomí. A prostředníkem, poslem bude Michael, jenž je nyní vyslancem Kristovým." (GA 152, 2.5.1913) Anthroposofie jako taková tedy vychází ze zmrtvýchvstalého vědomí Kristova, jenž zprostředkuje Michael jako strážce světové inteligence. Právě proto stojí anthroposofie na jasném, bdělém vědomí, které usiluje o poznání duchovního světa (tedy i o působení duchovního světa do fyzického, takže fyzično nikdy nezavrhuje a neztrácí ze zřetele) a především o poznání Kristovy bytosti, Jeho působení a Jeho největšího činu - mysteria Golgoty.
   
8. "V podstatě není vlastně celá anthroposofie ničím jiným než světovým názorem, který prýští z touhy nalézt člověka v celé jeho bytosti, odpovědět si na otázku: Co je vlastně tento člověk? Jak stojí v životě?" (Rudolf Steiner: Sluneční mysterium a mysterium smrti a zmrtvýchvstání, GA 211, neautorizovaný záznam z přednášky V. - Bytost člověka a její výraz v řeckém umění, Dornach, 31. 3. 1922)
   
9. "Tak jako úplné poznání člověka musí připojit k zevnímu životu také vnitřní život duše, tak by chtěla anthroposofie být vůbec duší, duchem, nitrem moderního poznání." (Rudolf Steiner: Sluneční mysterium a mysterium smrti a zmrtvýchvstání, GA 211, neautorizovaný záznam z přednášky IX. - Poznání a iniciace, Londýn, 14. dubna 1922)

A poté slovy dalších anthroposofů:

• "Poté, co tato nezávislá Anthroposofická společnost byla v Kolíně nad Rýnem 28. prosince 1912 založena, došlo v únoru 1913 k jejímu provnímu generálnímu shromáždění. při této příležitosti mluvil Rudolf Steiner 3. února v Berlíně poprvé o bytosti Anthroposophie. Poté, co načrtl, jak tato nadsmyslová bytost procházela celou západní duchovní historií, vyslovil Rudolf Steiner nad konci přednášky jméno této bytosti. Už nehovořil jako obvykle o anthroposofii, ale nazýval ji Anthroposophia, jako konkrétní bytost duchového světa. Anthroposofie ve skutečnosti není žádná nauka, ale mocná bytost v nadsmyslovém světě, nesoucí jméno Anthroposophia. A tato bytost se spojila s první svobodnou tvorbou společenství na anthroposofické půdě. Proto byla také při tomto prvním generálním shromáždění Anthroposofické společnosti přímo oslovena: 'Co Anthroposophií přijímáme, to je bytost nás samých. Neboť to je podstata anthroposofie, že její vlastní bytí je v tom, co je bytí člověka; a podstata její působnosti je, že člověk to, v čem je sebou samým, v anthroposofii dostává a musí si před sebe postavit, protože se musí cvičit v sebepoznávání'" (S. O. Prokofjev, P. Selg: Vánoční sjezd a založení nových mysterií, str. 61; citace Rudolfa Steinera podle svazku Osudová znamení na vývojové cestě Anthroposofické společnosti, Dornach 1943). - Z uvedeného je zřejmé, že anthroposofická nauka je jen jedním z projevů bytosti Anthroposophie.

• "Michael, Duch času, bytost Anthroposophie - kteří nás dnes spojují s všezahrnující sférou nebeské Sofie - a sám Kristus, to jsou tři bytosti společně tvořící duchovní pramen anthroposofie a neodlučně patřící k podstatě nových mysterií." (S. O. Prokofjev, P. Selg: Vánoční sjezd a založení nových mysterií, str. 62). Tyto tři bytosti tak zároveň střeží trojí způsob (tři vzájemně propojené cesty), kterým se člověk může znovuspojit s duchovním světem: Michaelova cesta vede od lidských myšlenek k myšlenkám kosmickým, tedy od odražených stínových myšlenek neustále umírajících v lidském mozku k reálným bytostným myšlenkám kosmickým, existujícím v duchovním světě jako skutečné bytosti. Kristova cesta vede od lidské lásky k lásce světové, neboť Kristus je nositelem nejvyšší božské lásky, a Jeho největší čin, největší skutek lásky, může být pochopen jedině nejčistší lidskou láskou. A konečně cesta nebeské Sofie (jejíž nejnižším článkem je právě bytost Anthroposophia - viz S. O. Prokofjev: Nebeská Sofie a bytost Anthroposofie) vede od lidské imaginace ke světovým, kosmickým imaginacím. Na základě výše uvedeného můžeme získat další charakteristiku, a sice, že anthroposofie je silou, která má potenciál trojím způsobem, přiměřeným dnešnímu stupni vývoje lidstva, znovuspojit celou bytost člověka s duchovním světem. V tom se ukrývá její vnitřní, hluboce religiózní aspekt (religio znamená "znovuspojení"). Tento trojí způsob znovuspojení člověka s duchovním světem je mantricky vyjádřen v průpovědi Základního kamene.

Doplnění k bodu 2., kde Rudolf Steiner charakterizuje anthroposofii jako "vědomí si svého lidství": 

"Ozvuk takového pravého vědomí lidství, které má vést nejen k vyššímu teoretickému poznání, ale vlastně ke komplexní integraci lidské osobnosti, nacházíme i v pojetí rusko-arménského anthroposoficky orientovaného filosofa Karena Arajeviče Swassjana, který na otázku 'Co je anthroposofie?' odpovídá: Ačkoli jádrem anthroposofické duchovní vědy je myšlenková sebekontemplace, není jí nic vzdálenější než samoúčelné teoretizování. Anthroposofie není doktrinářská, nýbrž impulsivní, ovšem impulsivní vždy vědomě, což znamená, že se v ní prolínají jindy zcela neslučitelné póly vědomí a instinktu coby uvědomění instinktu." (cit. podle diplomové práce Jana Sušera Anthroposofie v křesťanských souřadnicích, dostupné zde).

***