O velké, "královské" konjunkci Jupitera a Saturnu toho bylo v uplynulých měsících napsáno fakt hodně. I já přispěju svou troškou do mlýna, a sice překladem článku Jonathana Hiltona - pokračovatele Williho Suchera, zakladatele astrosofie. (Článek byl přeložen se souhlasem autora.)
Astrosofie je v podstatě z anthroposofického zřídla obnovená astrologie; distancuje se od staré úpadkové astrologie a staví na principu součinnosti lidské bytosti s duchovními světy. Jakým způsobem má člověk vycházet božským bytostem vstříc, a co by měl v té které době dělat, se snaží astrosof číst v pohybech nebeských těles v rámci zvěrokruhů. Astrosofie nechápe lidskou bytost jako přísně determinovanou konstelacemi hvězd a planet (horoskopem), snaží se spíš o takový přístup, který uznává individualitu, svobodu a autonomii člověka. Horoskopy a aktuální konstelace planet bere spíš jako výraz činů bohů ve smyslu - to a to se teď děje na nebi, takže teď je nejlepší doba k takové a makové práci podle mých aktuálních dispozic. V podobném duchu se nesou i články Jonathana Hiltona.
„Zoro-Aster“ roku 2020 a Betlémská hvězda
Po dvanácti výjimečných dnech kosmického naslouchání přicházíme k 6. lednu, který značí nejen návštěvu Ježíše Matoušova evangelia [třemi] mudrci, ale také Epifanii, inkarnaci Krista-Loga do třicetiletého Ježíšova těla, připraveného křtem na Jordánu. V tomto článku se na tuto událost, takzvanou Betlémskou hvězdu, spojenou s návštěvou tří mudrců, podíváme důkladněji.
V uplynulých týdnech bylo o Velké Konjunkci Jupiteru a Saturnu napsáno mnoho článků, poukazujících na jejich historicky neobvyklou blízkost jednoho stupně. I přesto, že tato zvláštnost poutá naši pozornost, a má na svědomí, že mnoho lidí „se podívalo nahoru na nebe“ a věnovalo pozornost hvězdnému světu, což je dobře, je pro dnešní astronomii typické, že zaměřuje pozornost pouze na prostorové vztahy mezi planetárními tělesy. Tato blízkost může mít opravdu mítzvláštní význam, i kdyby jen v tom, že na sebe upoutala tolik pozornosti. Konkrétní duchovní význam posloupnosti těchto těsných konjunkcí jsem ještě nenalezl, zřejmě je ještě mimo mé chápání. Mnoho astronomicky zaměřených článků poukazovalo na skutečnost, že takto těsná fyzická blízkost nenastala od 16. července roku 1623; v té době nebyla viditelná díky své blízkosti u Slunce. Naposledy mohly být tyto dvě planety spatřeny takto blízko sebe na noční obloze 5. března 1226. Tehdy byly, podobně jako dnes, v souhvězdí Kozoroha. Další těsná blízkost nastane opět v Kozorohu 15. března 2080. (Prosím povšimněte si, že v tomto článku, stejně jako všude jinde, používám jako referenční rámec skutečně viditelná [nestejně dlouhá] souhvězdí zvěrokruhu, ne tropická znamení používaná v tropické astrologii.) Tato blízká konjunkce bude další konjunkcí v trojné dědičné linii aktuální konjunkce. Co myslíme „dědičnou linií“? Abychom na tuto otázku odpověděli, a hlouběji porozuměli duchovnímu významu těchto Velkých Konjunkcí, musíme opustit prostor a ponořit se do času.Právě v časových rytmech odhalují planety svá poselství.
Saturn a Jupiter se setkávají v konjunkci každých 20 let, čímž nastolují určité téma, dokonce bychom mohli říci, že kladou lidstvu novou „otázku“. Po 60 letech, při každé třetí konjunkci v řadě, se tyto planety setkávají v přibližně stejné oblasti zvěrokruhu jako před 60 lety, i když asi o 8-10 stupňů dále. Každých 20 let se tedy konjunkce opakují ve třech různých oblastech zvěrokruhu, čímž vytvářejí velký nebeský rovnostranný trojúhelník, jenž byl od dávných časů znám v esoterních školách jako Zlatá hvězda nebo Zlatý trojúhelník. Jde o archetypální formu trojnosti, zobrazovanou v dávných imaginacích, stejně jako v rosekruciánské a zednářské symbolice, značící „Boží oko“ nebo Trojici. Máme ji dokonce na americké dolarové bankovce jako nad pyramidou umístěný trojúhelník s okem uvnitř. Tento obraz má svůj kosmický původ ve Zlatém trojúhelníku velkých konjunkcí; tato kosmická geometrie utváří naši základní zkušenost s tím, čemu říkáme trojúhelník. Kdesi jsem četl, že „Bůh hovoří v trojkách.“ Tuto pravdu můžeme vnímat na různých úrovních: tělo, duše, duch; myšlení, cítění, vůle; manas, buddhi, atman, abychom zmínili alespoň některé. Nebál bych se tvrdit, že jednou z velkých výzev naší doby je překonání dualismu a dosažení hlubšího porozumění trojnosti (či trojjedinnosti) ve všech sférách lidského života. Mohli bychom říci, že dualismus se začal rozvíjet v roce 869, na koncilu v Konstantinopoli, kdy katolická církev v podstatě zrušila aspekt ducha, a definovala lidskou bytost jako skládající se pouze z těla a z duše. Vyzdvihuji to, protože si myslím, že jde o důležité poselství lidstvu v roce 2020, kdy se planety Jupiter a Saturn sblížily ve velké konjunkci, a setkávaly se s Plutem, to vše v souhvězdí Střelce. Střelec spolu s Blíženci tvoří současnou osu slunovratů. Jde o světovou vertikálu dnešní doby, hluboce spojenou s naší egoitou, přičemž každé z oněch dvou znamení ji reprezentuje jiným způsobem. Rudolf Steiner spojuje souhvězdí Střelce s lidským egem.
Musíme vzít v potaz, že tato velká konjunkce se připravovala a defacto trvala po celý rok 2020, jelikož po většinu roku se obě planety nacházely velice blízko sebe i blízko Pluta. Už v dubnu byly vzdálené pouze 6° (v takzvaném orbisu konjunkce), a to v souhvězdí Střelce, podél osy Střelec/Blíženci. V orbisu konjunkce zůstanou do února 2021. Takže můžeme opravdu říci, že tato velká konjunkce žije ve vědomí (nebo spíše nevědomí) lidstva řadu měsíců před a po datu přesné konjunkce. Výzvou uplynulého roku bylo překonání dualismu a uznání třetího elementu. Kosmos nám v roce 2020 předložil k řešení otázku lidskosti, identity a přirozenosti lidského já (či Já). K ní jsem se obšírněji vyjádřil v článku z 13. ledna 2020. Jeden z mých přátel, sportovní nadšenec, který se o duchovní záležitosti moc nezajímá, mi nedávno psal, že díky letošním omezením v Evropě měl dostatek času na sebereflexi. Prožívá krizi identity. Napsal mi: „Přemítám nad tím, zda jsem tím, kým jsem, nebo pouze stínem věcí, o něž se zajímám.“ Mám za to, že podobnou otázkou se v roce 2020 zabývalo mnoho lidí. Výzva spočívá samozřejmě v tom, k jaké odpovědi dospějeme ve světě, který v podstatě popírá existenci duchovního Já? Tím, na co tak naléhavě poukazuje tato velká konjunkce, je onen třetí element, duchovní (vyšší) Já, k němuž musíme najít cestu, pokud chceme jako lidstvo přežít a proměnit současnou světovou krizi.
Saturn a Jupiter přešly do souhvězdí Kozoroha, kde nastala o zimním slunovratu jejich přesná konjunkce. Dokonce i načasování na zimní slunovrat je významným kosmickým výrokem vzhledem k otázce narození duchovního Já. To bude jakýmsi přezkoušením předchozí kosmické výzvy, čímž se budeme zabývat později.
Pokračujme nyní opět pohledem na Zlatý trojúhelník, známý jako Zarathustrova hvězda nebo Zoro-Aster (což znamená Zlatá hvězda).Ponoříme-li se silou svého myšlení do sfér Jupiteru a Saturnu, můžeme rozeznat mocné impulsy, které tyto planety přinášejí lidstvu, a které každých 20 let volají po naší pozornosti. Každý vrchol trojúhelníku je vyjádřením odlišné kvality, zabarvené pohybem různými souhvězdími zvěrokruhu. Z jednoho úhlu pohledu je Saturn nositelem vůle Boha Otce, a také vzpomínky na počáteční vývoj lidstva ze substance vůle (tepla), poskytnuté obětí Trůnů. Saturn tak nese božský plán vývoje vytvořený v říši božského Otce. Jupiter přináší tvořivý život Boha Syna a vzpomínku na stvoření života a světla, za pomoci substance z říše Otce, kterou s pomocí kosmické moudrosti rozvíjí a rozpracovává. V Saturnu máme bytosti střežící plán celé naší evoluce a vzpomínku na počáteční stadia vývoje lidstva, a v Jupiteru bytosti střežící její tvořivý rozvoj do budoucnosti z nejvyšších zdrojů moudrosti.
Pohlédneme-li na současný vrchol Zlatého trojúhelníku v roce 2020, jak můžeme pochopit, co od lidstva žádá? Díky 45letému studiu práce WillihoSuchera jsem zjistil, že jeho výzkum vztahu Zlatého trojúhelníku k inkarnaci Krista je klíčem k porozumění těmto velkým konjunkcím a našim úkolům z nich plynoucím. Tento velký trojúhelník si drží svou formu, ale postupně se otáčí zvěrokruhem, a jeho pohyb lze sledovat zpět i dopředu v čase. Každý vrchol, nesoucí konkrétní impuls, se objevuje v historickém vývoji každých 60 let. I když bych toho mohl napsat mnoho o historických souvislostech Zlatého trojúhelníku a velkých konjunkcí, zaměřím se v tomto článku pouze na křesťanský impuls tohoto konkrétního vrcholu a na jeho vztah k současné konjunkci v roce 2020 i k těm budoucím. V následujícím článku prozkoumáme další z rodiny konjunkcí na stejném vrcholu trojúhelníku, která nastala v roce 1603.
Jak už jsem zmínil dříve, archetypální význam tohoto Trojúhelníku se váže k inkarnaci Krista, slunečního Loga, což je centrální událost lidského vývoje, a také zcela nový impuls proměny působící do budoucnosti. Pokud tedy sledujeme Trojúhelník do doby inkarnace Krista, dospějeme ke třem datům nesoucím tři archetypální impulsy, které se postupně rozvíjí během času, ovšem pouze pokud lidstvo vědomě přiloží ruku k dílu. První je Velká konjunkce roku 6 př. Kr. (resp. 7 př. Kr. kalendářního roku) v souhvězdí Ryb. Druhá nastala roku 14 po Kr. v souhvězdí Střelce a třetí roku 34 po Kr. v souhvězdí Lva. Tu současnou, v roce 2020, lze dát do souvislosti s tou v roce 6 př. Kr. Tato konjunkce je podle důkladného výzkumu WillihoSuchera Betlémskou hvězdou, kterou následovali mudrci, aby vyhledali narozeného Krále Židů, o němž věděli, že jde o reinkarnaci jejich velkého učitele, slunečního zasvěcence Zarathustry. Zde musíme vyřešit potíž spočívající v tom, že někteří historikové mohou na základě této datace „Betlémské hvězdy“ tvrdit, že Ježíš Matoušova evangelia přece nebyl narozen v roce 6 př. Kr. Popravdě, skutečné narození žádného z obou Ježíšů nebylo nikdy vnější historickou vědou určeno. Součástí mysterií života obou Ježíšů je také to, že nemohou být jednoduše potvrzena nebo vyvrácena tradičními exoterními metodami historických věd. Pravda o těchto událostech může být nalezena v duchovním historickém archivu, v akašické kronice, jež se otevře pouze těm, kdo mají duchovní oči, podobně jako Rudolf Steiner. Ten naznačil, že Ježíš Matoušova evangelia se narodil o „několik měsíců“ dříve, než Ježíš Lukášova evangelia. To by mohl být jeden z důvodů, proč Jan Křtitel, který se narodil o 6 měsíců dříve než Ježíš, nemohl být ještě naživu v době tzv. masakru neviňátek z příkazu krále Heroda. Kdy se mohlo toto dítě tedy narodit? K tomuto tématu doporučuji knihu Ormanda EdwardseTheTime of Christ: A Chronology of the Incarnation, obsahující vynikající vhled do života Ježíše Krista. Ve svém výzkumu dospěl k závěru, že Matoušův Ježíš se narodil 6. ledna roku 1 př. Kr., o něco méně než rok před Lukášovým Ježíšem (25. prosince roku 1 př. Kr.). Jak se ale stala Velká konjunkce roku 6 př. Kr. Betlémskou hvězdou?
Za prvé si musíme uvědomit, že mudrci (či králové) byli jedněmi z posledních zasvěcenců starověké iniciační moudrosti. Přišli „z Východu“, z oblasti staré Chaldeje a Persie, kudy protékají řeky Eufrat a Tigris. Byli chrámovými kněžími, kteří dokázali číst duchovní skutečnosti ve hvězdách, nešlo o astronomy v moderním smyslu. To znamená, že i když pozorovali pohyby hvězd a planet, povstával v nich díky jejich zasvěcení duchovní význam těchto pohybů. Velká konjunkce v Rybách je nasměrovala k židovskému národu, s nímž bylo toto souhvězdí spojováno. Toto souhvězdí je také spojeno s fyzickým tělem a s inkarnací do něj. Rudolf Steiner spojuje Ryby s fyzickým tělem ve svých přednáškách o Mystickém Beránku. (Působení duchovních bytostí na člověka. – GA 102, II. přednáška)Tyto malé nápovědy jsou jen střípky z hlubokých vhledů těchto zasvěcenců, díky kterým rozpoznali inkarnaci Zarathustry v židovském národě. Aby vyhledali jejich „krále“, nemohli putovat nikam jinam, než do spirituálního centra, Jeruzaléma. Král Herod o tom věděl, a proto k sobě svolal nejvyšší kněze, aby zjistili, kde se jejich „král“ narodil. Když mu kněží řekli o Betlému, zavolal k sobě mudrce a pověřil je, aby za ním přišli, až dítě naleznou.
Willi Sucher zkoumal souvislost Velké konjunkce roku 6 př. Kr. se skutečným fyzickým narozením Ježíše, a objevil souvislost tohoto narození s událostí, jež se objevuje v biografii každého z nás, totiž s takzvaným spirituálním zrozením, stojícím v protikladu ke zrození fyzickému. V tom našel ukrytý klíč k Velké konjunkci a znalostem mudrců. Jeho rozpracování horoskopu spirituálního zrození vycházelo z přednáškového cyklu Rudolfa Steinera „Lidská a kosmická myšlenka“ (GA 151). Willi spojuje tento horoskop s vyššími slunečními impulsy, které prostupují lidskou bytost buď před, nebo až po narození, a poskytují člověku základy k orientaci ve sluneční sféře „kosmických myšlenek“. Rudolf Steiner to popisuje [ve čtvrté přednášce]následovně: „Výslovně hovořím, aby nevzniklo nedorozumění, že tyto konstelace existují sice mnohem významněji v životě člověka, než-li konstelace vnějšího horoskopu, ale že se nekryjí s ‚nativitou‘, s vnějším horoskopem.“ [citováno z českého překladu Marka Kropáče, vydalo nakl. Michael, 2013.]
Pro Zarathustru, prvního zasvěcence zvěstujícího mysteria sluneční sféry (či sluneční aury, AhuraMazdao), bude mít „sluneční či spirituální horoskop“ mnohem zásadnější význam než klasický horoskop pozemského zrození nebo měsíční horoskop početí a embryonálního vývoje. WilliSucher strávil výzkumem výpočtu „slunečního horoskopu“ mnoho let. Je spojen se starověkým „hermetickým pravidlem“, pocházejícím od Herma Trismegista, v němž hraje zásadní roli pozice Měsíce při [fyzickém] zrození a její vztah k měsíčním uzlům jako branám do sluneční sféry. Úplné vysvětlení hermetického pravidla by nás zavedlo velmi daleko, a není to záměrem tohoto článku. V případě zájmu nahlédněte do mých online videí na www.astrosophy.com: Course IV, Chart Construction, Session 8: the Spiritual Nativity nebo do výborného článku Williho Suchera The Constellation of Cosmic Thought – Spiritual Nativity. Komplexní matematické vysvětlení je dostupné v knize Williho Suchera Practical Approach III, Letter August 1971, také dostupné na webu www.astrosophy.com.
Tento vztah Velké konjunkce k narození Ježíše Matoušova evangelia a k tzv. Betlémské hvězdě můžeme samozřejmě brát jen jako jeden úhel pohledu a nefixovat jej jako nějaký zákon. Spíš jej můžeme brát jako jednu z cest k porozumění obsáhlé moudrosti tří mudrců a významu Velké konjunkce ve vztahu k Ježíšovu narození. Velkou konjunkci s největší pravděpodobností doprovázely další hvězdné konstelace, které mohli tři mudrci vnímat pouze nadsmyslovým zřením. Ty jsou také součástí velkého mysteria božské inkarnace, a mohly sloužit jako vodítko s ohledem na znovuvtěleníZarathustry, jejich velkého učitele.
Nyní se můžeme vrátit k Velké konjunkci roku 2020. Musíme mít na zřeteli, že původní (či základní) význam Velkého trojúhelníku – a tedy i vrcholu odpovídajícího současné Velké konjunkci – byl stanoven v době inkarnace Krista. V roce 6 př. Kr. nastala trojnásobná konjunkce v souhvězdí Ryb. Ta ve svém pokračování putuje napříč historií, jako zvěstování nového zrození, jako zvěstování nového spirituálního impulsu spojeného se zjevením Krista na Zemi. Řekl bych, že může dokonce poukazovat přímo ke zjevení Zarathustry, kterého Steiner popisuje jako „první osobnost zasvěcenou do poatlantské moudrosti“. Je to ten duchovní Mistr, známý od dob Krista jako Mistr Ježíš. O něm Rudolf Steiner říká: „Žádný z vysokých učitelů esoterního křesťanství neudělal tolik pro inkarnaci Slunečního Loga na Zemi jako Zarathustra. A proto se individualita tohoto vysokého Mistra oprávněně těší té nejvyšší úctě mezi všemi žáky esoterního křesťanství.“ (GA 264).
Samozřejmě že všichni Mistři jsou služebníky Krista a mají na Zemi specifické úkoly. Rudolf Steiner poukazuje také na to, že Mistr Ježíš se inkarnuje každých 100 let, aby dále rozvíjel tento impuls, což je v souladu s velkým úkolem anthroposofie „preparovat lidské bytosti takovým způsobem, že stále větší počet lidí může obdržet otisk Já Krista Ježíše“ (GA 109). Sergej Prokofjev ve své knize Rudolf Steiner a Mistři esoterního křesťanství načrtává souvislost mezi Zarathustrovou misí ve staroperské epoše, kdy zuřila bitva mezi Velkou Sluneční Aurou a Ahrimanem, a současnou misí v moderním světě, jež spočívá v překonání obrovské moci Ahrimana v dnešním světě tím, že lidem pomáhá stát se nositeli Krista, Kristofory. Vzhledem ke zvláštní povaze současné Velké konjunkce, jejímu umístění a načasování, ve mně žije otázka, do jaké míry naznačuje obnovené působení Mistra Ježíše v dnešní době.
Podívejme se v tomto kontextu na Velkou konjunkci a zahrňme do našeho pohledu další události uplynulých let, spolu s opakovanou konjunkcí Jupitera a Saturnu s dalšími konstelacemi planet, obzvláště konjunkcemi těchto dvou planet s Plutem, to vše v souhvězdí Střelce. Jde o výzvu směřující k překonání dualismu probuzením duchovního Já jakožto „třetí“ síly směřující do budoucnosti. Po všech těchto událostech [ve Střelci] nastává samotná konjunkce [Jupitera a Saturnu] na začátku souhvězdí Kozoroha. I zde bychom mohli jít do velké hloubky, pro potřeby tohoto článku ale postačí, že Kozoroh může být spojen se zasvěcením, s iniciací jako takovou. Řekl bych, že vstupujeme do jakéhosi zasvěcení celého lidstva, které nenastane bez velkých potíží a krizí, poněvadž každé zasvěcení vyžaduje katarzi. Kozoroh je také spojen s dvěma velkými evolučními cykly, přicházejícími ze dvou směrů. Se zřetelem na budoucnost v sobě obsahuje předtuchu sedmého poatlantského věku, nazývaného také Americkým věkem, kdy se jarní bod přesune z nynějších Ryb [přes Vodnáře] do Kozoroha. Ten bude posledním ve velké poatlantské epoše. Tehdy nastane Velká válka všech proti všem. Při zpětném pohledu do minulosti v sobě nese Kozoroh vzpomínku na páté období Starého Měsíce, kdy nastala Velká válka na nebesích, v níž sluneční bytosti bojovaly za překonání oddělivší se ztvrdlé měsíční podstaty lidských bytostí tak, aby se Slunce mohlo opětovně spojit se Zemí, [nacházející se ve vývojové fázi nazývané okultně Starý Měsíc]. Tento proces, trvající celé věky, vyvrcholil na konci vývojového cyklu Starého Měsíce takzvaným kosmem moudrosti. V nynějším souhvězdí Kozoroha máme obsaženy obě imaginace, jak bitvy slunečních duchovních sil s odpadlými ztvrdlými silami měsíčními, tak i vítězství slunečních sil. Tato Velká konjunkce je první z trojnosti (či trojice) Velkých konjunkcí sestupujících z tohoto konkrétního vrcholu Zlatého trojúhelníku nacházejícím se v souhvězdí Kozoroha. Tento vrchol nás přivádí až na konec věku Michaelova, do věku Orifielova. Další tři konjunkce nastanou v letech 2080 (při níž budou, podobně jako při současné konjunkci, obě planety fyzicky velmi blízko), 2140 a 2199. Poslední z nich se odehraje již na přechodu ze souhvězdí Kozoroha do souhvězdí Vodnáře. (Výpočet přesného umístění přechodu mezi souhvězdími je náročný, protože musíme brát v potaz posun díky precesi zemské osy.) Po této sérii konjunkcí v Kozorohu nastane jejich další seskupení v souhvězdí Vodnáře – to začne v roce 2259 (věk Orifiela začíná rokem 2234), a dále v letech 2318 a 2378. Jak již bylo zmíněno dříve, Zlatý trojúhelník se otáčí zvěrokruhem dopředu. Úplná rotace celým zvěrokruhem trvá asi 2500 let. To znamená, že Zlatý trojúhelník doputuje v letech 2438 nebo 2498 do své původní polohy, kterou zaujímal v roce 6 př. Kr, což bylo také ve věku Orifiela. Archanděl Orifiel je spojen se Saturnem, který obvykle přináší věk velkých zkoušek a karmického zúčtování, ačkoliv inkarnace Krista nastala také v Orifielově době. Tento rozsáhlý časový rámec uvádím jen proto, abychom se mohli vžít do velikosti časových cyklů, na nichž se podílíme. Tak můžeme nahlédnout do širších souvislostí spojených s budoucím vývojem. Na mysli nám mohou vytanout otázky typu: Kde každý z nás v té době bude? Zaséváme správnou setbu pro své příští inkarnace? Naše současné úkoly můžeme nahlížet optikou výzvy, kterou nám současná Velká konjunkce ukazuje. Budeme-li brát ohled na nové zrození, nové zvěstování ve světovém vývoji, budeme vnímat naše úkoly s vědomím, že žijeme v čase začátků, kdy se tvoří zárodky budoucnosti. Žijeme v kritické době, ale pokud ji pochopíme v kontextu našich vývojových úkolů, myslím, že nám to může dodat odvahu a vyšší motivaci sloužit proměně Země probuzením Kristova duchovního Já v našem nitru. Tento evoluční úkol může zastat malá skupina lidí, počty ale nejsou rozhodujícím faktorem úspěchu.
Na tento článek navážu esoterním pohledem na „rodokmen“ Velkých konjunkcí v historii, propojených s tou, která nastala roku 6 př. Kr.
Původní text © Jonathan Hilton, 6. ledna 2021, www.astrosophy.comPřeklad © Letící Orel, 24. ledna 2021
Žádné komentáře:
Okomentovat