Už víc jak rok se na individuální i celospolečenské úrovni porůznu vypořádáváme s něčím, co se, myslím, vryje do vědomí lidí na hodně dlouhou dobu. Pandemie "netopýří chřipky" sem spadla jako kometa a překvapila lidi jak blesk z čistého nebe.
Zdá se, že díky ní na povrch vyplavala spousta věcí.
Některé jen tak mimochodem, jako když vítr odfouká listí z náhrobku a odkryje vám jméno na něm napsané...
Jiné věci přicházejí do vědomí lidí skoro až násilně, nuceně, tím, jak se na nás ze všech stran valí rozbouřená řeka informací, slov, pocitů...
A na jiné přicházíme až po delší době, například díky tiché práci ve vlastním nitru.
O některých z nich bych chtěl v tomto článku pojednat. Celé dění kolem toho má hodně vrstev, zaměřím se jen na některé, časem třeba i na ty další, skrytější...
Světová karma jako duchovní příčina pandemie
Odkud se vlastně vzala? Od většiny lidí (tedy, vlastně od běžného vědomí lidstva) slyšíme "no, to je prostě příroda". Jinými slovy, většinou přiznáváme, že původ pandemie takového rozsahu leží v oblasti nevysvětlitelného, nepoznatelného, záhadného. Co tím ale ve skutečnosti říkáme? Příroda ve smyslu takového výroku je pro nás něčím, co existuje jaksi vedle nás, na co sice narážíme a s čím jsme neustále v kontaktu, co je ale ve své podstatě někde mimo nás.
Skutečnost je však taková, že nic není nevysvětlitelné. Jinak řečeno, vše je vysvětlitelné a poznatelné. Jednotlivé vrstvy skutečnosti se liší pouze mírou úsilí, a kvalitou vědomí, potřebnými k jejich poznání a pochopení.
Příroda je s námi všemi propojena mnohem víc, než tušíme. Už jen běžné, povrchní pozorování nás může poučit, že minimálně naše vnější činy na hmotné rovině přírodu hodně ovlivňují. Vykácíme-li velkou plochu lesa, přijde do toho místa pravděpodobně sucho a změní se rozložení srážek a proudění větru. Tedy, naším vnějším konáním ovlivňujeme zevnějšek přírody. Existuje ale ještě jiný vztah: naším nitrem ovlivňujeme nitro přírody. Vnitřní kvalita našich duší má mohutný vliv na přírodní procesy na celé Zemi (a účinky našich činů jdou dál, dokonce působí až do zvěrokruhu). Není tedy jedno, co se děje v našem nitru, jaké myšlenky a pocity tam chováme, a jaké vnitřní činnosti se oddáváme. Nahromadění vnitřní agrese, nenávisti, zloby, a podobných duševních stavů, se může projevit například ve vyšší četnosti a intenzitě toho, čemu říkáme přírodní katastrofy. Usychání duší, mizení lásky a duševní vláhy, se projeví zvýšeným suchem. A určitým způsobem i epidemie a pandemie, zasahující velkou část lidstva, patří do takových přírodních katastrof. Ty jsou pak dvojího typu: jedny patří k přirozenému, pravidelnému vývoji planety Země (i ona je živá bytost a prodělává vývojové změny), a druhé jsou důsledkem dobrých či špatných vlivů z na Zemi žijících lidí.
Tedy, v úplném základu nemůžeme příčiny světové pandemie jednoduše hledat v nějakém pojídání netopýrů, nedodržování hygieny, ve zlé Číně nebo šílených vědcích vyrábějících umělé viry. To všechno jsou fatální zjednodušení. Ona má, jako ostatně všechny nemoci, původ čistě duchovní. Jak to?
Do duchovního světa neustále proudí účinky našich myšlenek, slov, pocitů a činů, a vyvolávají tam určitou formu odezvy. Všechny světové pandemie, ale i individuální malé nemoci, které nás v životě postihují, jsou do velké míry způsobené právě takovou (nutno říci, že moudrou a dokonce láskyplnou) odezvou duchovního světa na naše jednání. Sklízíme, co jsme zaseli. Říká se tomu karma, což není nic jiného, než duchovní zákon příčiny a následku.
Při povrchním pohledu ale není její působení tolik vidět, protože nejde o příčinu a následek bezprostřední (jako když narazíme jednou kulečníkovou koulí do druhé a ta se dá do pohybu). Celé si to můžeme představit třeba tak, že v jednom životě něco způsobíme, pak je díky procesu smrti účinek našeho činu vynesen do duchovního světa, tam vyvolá odpovídající morální odezvu duchovních bytostí nás vedoucích, a v dalším životě k nám takto proměněný účinek našeho činu přijde z vnějšího okolí. Nepřichází k nám jednou provždy daným způsobem (karma se může vyžít různými způsoby, šitými vždy na míru aktuální situaci a konkrétnímu člověku), ale vždy způsobí to, že jsme tím, co nás postihuje, stavěni před možnost korekce našich nedokonalostí a špatných vlastností. A jedním z takových postihů může být právě nemoc (nebo úraz, setkání se zlým činem jiného člověka, životní krize atd.)
Tak, jako má každý z nás svou individuální karmu, existuje i karma skupin, společenství, národů, a také karma celého lidstva. Právě v ní má současná pandemie své kořeny, protože neexistuje místo na Zemi, kterému by se zcela vyhnula.
Proti takovému pohledu se strašným způsobem bouří náš egoismus, naše pohodlnost, slepota a bohorovenství. Není přece možné, že bychom si za takové trápení mohli sami! Z vyššího pohledu je to ale tak, ať se vztekáme sebevíc.
Konkrétní příčiny různých pandemií infekčních nemocí z pohledu duchovní vědy; co můžeme konkrétně učinit i my?
1) Rudolf Steiner už před sto lety ve svém výzkumu odhalil řadu konkrétních karmických účinků našich špatných sklonů. Jeden z nich je tento: Přílišný sklon k mamonu, k hromadění hmotných statků a peněz, přílišná posedlost hmotným světem a materiálními myšlenkami, to vše se v dalších inkarnacích projeví zvýšeným sklonem k infekčním chorobám. Sklízíme, co jsme sami ve svých nitrech zaseli. Kdyby tu takové sklony v lidech nebyly, nikdy žádná taková pandemie nemůže vzniknout - nemoc by neměla kde zapustit kořeny a nemohla by se rozvinout. Je to sklizeň příšerná, ba až děsivá, ale jiná být ani nemohla.
Proto musíme teď začít zasévat jiná semena, taková, abychom jako lidstvo postupně tyto sklony k (nejen infekčním) nemocím postupně překonávali. Jen tak se z toho opravdu dostaneme. Karma není něco železného, nezměnitelného a jednou provždy daného. Dá se na ní aktivně působit z naší vlastní individuality, a mírnit ji (či úplně odklonit) tím, že se polepšíme dříve, než přijde vyrovnání za dřívější pochybení.
2) Další souvislost, zjištěná duchovně-vědeckým výzkumem, je tato:
"Bytosti, které pronikají tělo astrální a činí je nesvobodným, nazýváme 'démony'. Ve svém těle astrálním jsme neustále pronikáni takovými démony. Bytosti, kterým svými správnými nebo falešnými myšlenkami dáváme vznikat, stávají se ponenáhlu démony. Jsou dobří démoni, kteří vycházejí z dobrých myšlenek; špatné myšlenky, především nepravdivé, lživé, však dávají vznikat démonickým postavám nejhroznějšího a nejodpornějšího rázu, které tělo astrální prosakují. (...) Všichni démoni lži působí tak, že člověka vrhají nazpět ve vývoji. A poněvadž ve světových dějinách u lži velkých osobností se tvoří vždy takoví démoni lži, kteří vzrůstají ve velmi mocné bytosti, nazýváme je 'duchy překážek'. V tomto smyslu říká Faust Mefistovi: 'Ty jsi otec všech překážek'.
Jednotlivý člověk působí tím, že je vetkán jako součást do celého ostatního lidstva. Ovlivňuje celý ostatní svět, mluví-li pravdu nebo lže-li, neboť má zcela rozdílný účinek, dává-li vznikat démonům pravdy či lži. Představme si národ, který se skládá ze samých lhářů. Zřeli bychom pak astrální úroveň oživenou samými démony lži. Ty se opět mohou projevit ve fyzické dispozici k epidemiím. Je forma bacilu, která je nositelem infekčním nemocí a jejímž původem jsou lži lidstva; nejsou ničím jiným než fyzicky vtělenými démony lži. Vidíme, jak se lži dávnověku objevily ve světové karmě jako určité zástupy bytostí." (cit.: Rudolf Steiner, Tajné učení rosikruciánů, str. 59-60, vyd. Sophia 1998, kursivováno mnou)
Co tedy můžeme my sami na čistě individuální úrovni udělat pro to, abychom působili ve smyslu vlévání dobrých sil do lidstva, které učiní lidstvo odolnějším vůči nejrůznějším epidemiím (či pandemiím) jako je ta současná? Musíme se sami stát, do té nejvyšší možné míry, nositeli pravdy! Jen tím, že ze své duše a ze svého každodenního života vymýtíme každý, i ten nejmenší, sklon ke lži, můžeme reálně pomoci zvýšit celkové zdraví lidského pokolení. Podobným způsobem bychom měli postupně překonávat svou posedlost hmotnými statky a penězi, a materialistický světový názor jako celek. I to bude působit v naznačeném smyslu ozdravným způsobem na celé lidstvo.
A ještě jeden tip na konkrétní duchovní cvičení, tak potřebné v této době:
Jestliže jsme pochopili, jak obrovský podíl na rozšíření té netopýří chřipky (a potenciálně i každé další podobné pandemie, která by mohla přijít) má vnitřní sklon ke lživosti na všech úrovních lidského života, můžeme směřovat naše úsilí o vnitřní vývoj takovým směrem, že si zošklivíme každou, i tu nejmenší a nejnevinnější lež do takové míry, že budeme při každém setkání se lží pociťovat reálnou bolest. Pak se nám stane každá lež nemožnou. A stejně tak se pokusme vychovat k tomu, abychom naopak každou pravdu, každé vyjádření, které souhlasí se skutečností, pociťovali jako oblažující, vyvolávající v našem nitru radost, teplo a světlo.
Tedy, jedna z dalších reálných cest ven z pandemie může vypadat i takto. To jsou konkrétní, jednoduchá (i když náročná) duchovní cvičení, které může provádět opravdu každý z nás. Nic nás to nestojí, jen trochu úsilí. A plody takového úsilí pomohou lidstvu víc, než tušíme.
*
Pandemie - dar lidstvu a Zemi
Vždy se snažím dívat na věci z takové perspektivy, že vše zlé je pro něco dobré, a že
když na něčem nic dobrého nevidíme, pak se nedíváme dostatečně pozorně a
důkladně. Celá záležitost karmy je na takovém přístupu duchovního světa postavena. Vše, co se děje z karmy, neděje se kvůli trestu, ale z nejvyšší lásky duchovních bytostí vedoucích vývoj (ke konkrétnímu člověku, nebo k celému lidstvu).
Dar pandemie spočívá ale i v tom, jak se odrazila v přírodě.
Řada z nás, obyčejných lidí i předních vědců, si všimla, jak to celé zpomalení a někde až skoro úplné zastavení vnějšího (nikoliv vnitřního!) života prospívá přírodě a životnímu prostředí. Zdá se, že i počasí se za poslední rok vrátilo celkem do normálu. Sucho takřka zmizelo. Pročistil se vzduch, a to dokonce i ve městech a průmyslových oblastech. Zpomalilo se drancování přírodních zdrojů a spotřeba ropy. Snížila se míra konzumu, méně utrácíme. Nemáme příležitost k tolika požitkům a bujarostem, jako dřív. Přebujelá a bulvárně pojatá turistika, ničící Zemi, je takřka ta tam. Masové koncerty, přeplněná sportovní utkání, obrovské vroucí kotle agresivity a nízkostí, to vše prakticky zmizelo. Snížila se kriminalita. Snad i ty noční kluby jedou jen na pár procent svého obvyklého výkonu.
Díkybohu, to, co se skrývá za slovy jako permakultura, slow-fashion, trvalá udržitelnost, fair-trade, biodynamické zemědělství apod., a co se stále rozvíjí, mi dává naději, že tu naši milovanou Zemi (a sebe s ní) přece jen v následujících staletích nezničíme. Současná pandemie nám ale i zde dává najevo - i v téhle oblasti máte ještě co dohánět!
Na druhou stranu, jasně, takové zamrazení má hodně stinných stránek,
takže se nemůžeme ani tady opíjet rohlíkem, jásat "jééé, přírodě je zase
dobře, to je skvělý", a být slepí vůči milionům zničených životů malých
podnikatelů, lidí pracujících v kultuře, pohostinství apod. (I zde se
ale nabízí závažná otázka - opravdu potřebujeme tolik kaváren, restaurací,
nočních klubů a dalších podniků? Nepřebujelo nám to trochu i zde?
Nechtělo by to trošku ubrat?)
Zdá se, jako by nám byla dána obrovská, neopakovatelná příležitost ke zpomalení, zastavení se, ztišení, a hlavně - ke katarzi. Vnitřní očista od všech možných nízkostí, zhýralých vášní a pudů, ničících naši planetu, naše duše i naše těla, je nám prakticky vnucena. Samozřejmě že i při všech omezeních je možné najít cestičky k vyžití našich nízkostí, ale o to nejde (nebo, nemělo by nám o to jít). Máme jedinečnou příležitost se sebou v tomhle směru něco dělat, a měli bychom ji využít. Další taková příležitost bude mnohem víc bolet a bude náročnější.
Ještě jeden postřeh - všiml jsem si ve svém okolí, že ztrátou chuti a čichu jsou nejvíc postižení takoví lidé, kteří si až přespříliš libovali v dobrém jídle a pití, zkrátka gurmáni - lidi, co žijí, aby jedli. Není v takových případech několikaměsíční ztráta dvou pro ně nejdůležitějších smyslů tou nejlepší výchovou? A co to vypovídá o lidstvu, když právě tyto dva smysly hromadně ztrácíme? Je čas na změnu i zde. Dočasná ztráta chuti a čichu nám může pomoct osvobodit se z otrocké závislosti na těchto požitcích. Co přírodních zdrojů je drancováno jen kvůli uspokojení naší rozežranosti!
*
Honem se zbavit pandemie jako obtížného hmyzu?
Z výše řečeného vyplývá, že pandemie tu bude, dokud ji budeme potřebovat. Proto není vůbec na místě se ptát, jak nad ní co nejdřív vyhrajeme, zvítězíme, jak ji porazíme. Jak to udělat, abychom mohli honem žít jako dřív. To je trestuhodná omezenost, pýcha a sobectví; bohorovnost, jejímž jedovatým plodem je šílené, až fanatické trvání na "jediném možném" východisku - očkování. Očkování je bráno jako jediný možný způsob, jak se vrátit k dřívějšímu životu. Podlehnutí takovému přístupu by bylo fatálním selháním, a stálo by nás
a) totální zakletí na roky, ne-li desetiletí, ve vnějších omezeních tak brutálních, že by se tu opravdu nedalo dýchat;
b) obrovské ztráty na životech díky novým a novým tzv. mutacím;
c) případně by mohlo způsobit další pandemii ještě nějaké horší nemoci, proti které bude tahle netopýří věc jen malým trápením (vzpomeňme na epidemii moru, která vyhladila třetinu evropského obyvatelstva, na AIDS, černý kašel, španělskou chřipku, tropické nemoci jako ebola aj., ...)
Očkování samo o sobě nemusí být špatné, je-li vakcína vyvíjená s rozvahou, klidem, bez postranních úmyslů a zájmů. A hlavně, je-li očkování doprovázeno příkladnou prací na vlastním duševně-duchovním vývoji, jak o tom hovořil Dr. R. Steiner. Tedy, pokud se proočkujeme, nemoc zmizí a my se vnitřně polepšíme, nebude muset další katastrofa přijít - zmizí vnitřní příčina, která by ji mohla přivolat.
Vypadá to ale spíš tak, že začal brutální závod s cílem co nejrychleji naočkovat celé lidstvo, aby byla honem honem honem ta zlá nemoc pryč a my zase mohli normálně žít. Jenže - jak "normálně"? Abychom mohli zase honem rychle drancovat planetu a libovat si ve vyžívání všech možných nízkostí, válet se v bahně sebeuspokojování hmotnými hračkami, přecpávat se tunami jídla a shazovat nažraná kila ve fitku? I kdyby nakrásně očkování fungovalo a bylo bez vedlejších účinků, naše radost ze zvládnutí pandemie by netrvala dlouho. Jak psala paní Maria G. tady - To bude ještě asi více generací a více pandemií, než to nám, lidem, dojde.
Místo "hrdinného" boje s pandemií nebo s řadou nesmyslných vládních opatření, zvolme spíše pokornou a trpělivou práci na sobě a pomoc těm, kteří ji potřebují.
*
Vnější a vnitřní omezení; vnější vězení a vnitřní svobodná práce
Na rovinu - mě ta všechna omezení nařizovaná vládou taky nebaví... jo, dokonce mě hodně štvou, ale chápu, že do jisté míry jsou oprávněná a dodržovat bychom je v rozumné míře měli. Když už nic jiného, tak mohou podstatně zpomalit šíření nemoci a dát lékařům a sestrám čas, aby se zvládli o všechny nemocné jakž takž postarat. Rozhodně není na místě tvrdohlavý odpor ke všem omezením, tím se sami vyčerpáváme a plníme svět svým jedovatým vnitřním ohněm, který se pak může projevit v jiných, ohnivějších katastrofách. A jdeme tak trochu hlavou proti zdi. (Druhá věc je, že mezi vládními nařízeními jsou jak nařízení dobrá a potřebná, tak nařízení nesmyslná, hloupá a vědomě škodlivá. Je potřeba rozlišovat, neposlouchat slepě úplně všechno a jednat podle vlastního morálního kompasu, podle svědomí. Některá vládní nařízení opravdu budí spíš dojem cílené likvidace určitých skupin
obyvatel, a nemají s ochranou zdraví moc společného. Nebo jsou projevem
patologické touhy po moci, zneužívání moci, a materialistické slepoty.)
Jenže!
Vypadá to, že žádná vnější materiální opatření nebudou a nemohou ke zvládnutí té nemoci na celospolečenské úrovni stačit. Protože ona nemá materiální příčiny, jak jsem psal výš. Ty skutečné příčiny jsou v našich duších, a odtamtud musí vycházet i pravá léčba.
Je sice dobré (ano, opravdu), že ji těmi vnějšími opatřeními zpomalujeme, ale je vidět, že i to přestává stačit. Znám několik lidí, kteří covid dostali i přes úzkostlivé a poctivé dodržování úplně všech myslitelných opatření, dokonce šli i nad povinný rámec nařízených omezení - takže v tom to asi opravdu nebude. Proleze to i přes ně.
Jak?
V esoterním, iniciačním poznání se vždy vědělo, že když člověk neustále na nějakou nemoc myslí, neustále o ní čte a denně se zabývá úzkostnými myšlenkami a koupe se ve strachu z ní, tak že ho ta nemoc skolí, i kdyby s nikým nemocným do kontaktu nepřišel. Doslova si ji v sobě vytvoří. Neboť se ještě dnes málo ví, že viry ani bakterie nejsou skutečnou příčinou nemocí. Jsou následkem, zevním projevem nemoci. Nemoc přichází jako první, vyvolána disharmonií v těle a duši člověka, a až pak se projeví zevně zjistitelným způsobem, např. horečkou, dušností a vylučováním smyslově zjistitelných virů. Jinými slovy: musíme mít v sobě už připravenou půdu, na které se nemoc může rozvinout. Jako na žádné holé skále nemůže žádné semínko vyklíčit, tak ani nemůže ve zdravém člověku zapustit kořeny žádný vir, žádná bakterie ani nic jiného. Tzv. "přenos" infekční nemoci může proběhnout úspěšně jen tehdy, naplive-li na nás někdo virovou nálož, a my už sami v sobě máme k rozvinutí té nemoci dispozici. Pak to jde jak po másle - vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Kdybychom v sobě takovou dispozici neměli, nemoc se nemá jak rozvinout, jinými slovy - jsme imunní.
Imunita má svůj zdroj v duševně-duchovním stavu člověka, je jeho projevem!
Z tohoto pohledu je jen na nás, na naší vnitřní duchovní práci, zda dokážeme vědomě pracovat na našich nedokonalostech, na svém vývoji k dobru, pravdě a lásce, abychom byli proti nemocem odolní. Protože ono je to doslova tak, že naše nedokonalosti aktivně vyhledávají určité nemoci či nehody. Tím, že onemocníme nebo se nám něco špatného přihodí, máme šanci projít katarzí, očistou, abychom se svých nedokonalostí zbavili. Tak probíhá vývoj. Pokud se jich ale zbavíme dříve, než onemocníme, nemoc již nemá důvod nás postihnout - karmického vyrovnání již není potřeba.
To je reálná, konkrétní duševně-duchovní práce, na níž je dnes čas! I tak můžeme pomoci lidstvu zvládnout současnou nelekhou situaci.
Naše vláda by nás nejraději zamkla v nějaké
kobce, jídlo by nám házela vrtulníkem, zakázala by nám hnout se o píď, a být v kontaktu s
kýmkoliv dýchajícím, byť by to bylo naše dítě nebo člen rodiny, a denně nás testovala a očkovala. A sama paralyzována vnitřní bezmocí, se zatajeným dechem by sledovala, jestli už
pandemie "nějak", "sama", nemizí. Až tak daleko jsme to dotáhli s materialistickým
pojetím světa, až sem nás dovedly plody takového světového názoru, který
se ukazuje tváří v tvář pandemii takového rozsahu jako naprosto
bezmocný. Tudy cesta nevede.
Cesta vede jinudy:
K vnějším materiálním opatřením musíme připojit i duchovní aktivitu směřující ke katarzi, očistě od nízké astrality, a dalších nepěkností. Asi právě tohle po nás duchovní svět požaduje - něco ve stylu:
"Tak, jak jste žili dosud, už žít nemůžete! Zpozorněte, zpomalte, na chvíli se zastavte a přezkoumejte svůj život, zda v něm nebylo příliš egoismu, příliš posedlosti hmotným světem a hmotnými radostmi, příliš honby za konzumováním pomíjivých věcí, kvůli čemuž neúnosně ničíte svou planetu, své duše, i svá těla."
Je od nás požadováno, abychom se už nerochnili ve třech jedovatých bažinách - v nevíře, nelásce a beznaději, a abychom se nechali stále víc pronikat tou pravou vírou, pravou láskou a pravou nadějí. To jsou ty pravé zdroje veškeré imunity, veškeré odolnosti vůči nemocím, veškeré životní síly, energie a elánu.
Jestli se větší část lidstva nedokáže vzepnout k nějaké účinné formě duchovní práce (ta může vypadat třeba i takto), myslím si, že nám zkoušky podobného rázu nedají pokoj. Budou přicházet a budou stále náročnější a krutější, ať už v podobě pandemií, přírodních katastrof, sociálních nepokojů, válek atd., dokud si nezjednáme vědomý kontakt s naším duchovním jádrem a skrze něj s duchovním světem, dokud s ním nezačneme vědomě spolupracovat a chovat se opravdu důstojně, lidsky - a ne jako zvířata, štěkající po sobě a peroucí se o kus žvance, kus země, kus pláže u moře, ...
Domnívám se, že žádná omezení pohybu, mezilidského kontaktu, ani žádné očkování, nám natrvalo nepomohou. Pomůžou možná na chvíli, dočasně, abychom si chviličku oddechli, než přijde zase další pandemie jiné nemoci, zase tak nevysvětlitelná jako tahle. Myslím, že budeme zkoušeni stále tvrději, pokud neproměníme náš životní styl a náplň našich životů. Vnější omezení nám krutě ukázala, že náš život bez hmotných radostí a zájmů je bezútěšně prázdný. Pokud se neuskromníme a nezačneme žít aspoň o trochu duchovněji, vědomi si účinků svých myšlenek, pocitů a činů nejen na hmotný svět, nic se k lepšímu nezmění.
Modlím se, aby co nejvíc lidí vyslyšelo volání z duchovního světa a začalo s ním vědomě spolupracovat. Jinak se v tom budeme plácat ještě hodně, hodně dlouho. A mezitím nás určité kruhy, které této situace vědomě zneužívají, úplně sevřou do zakletí vnější nesvobody, vnějších omezení tak nelidsky brutálních, že se tu nebude dát dýchat. Přejme si, aby se to nestalo, a konejme tak, abychom co nejvíc přispěli vlévání dobrých sil do lidstva.
*
Duchovno a "duchovno"
Se zmíněnou duchovní aktivitou a prací je tu jistá potíž. Řada lidí sice halasí o duchovnu, zpívá mantry, chodí na semináře k otvírání čaker (někdy i vagíny, což je prý první nebo druhá čakra), poslouchá regresní nebo různé "věštecké" fantazie, konzumuje podivné channelingy z Plejád a kdoví odkud ještě, maluje obrázky svou menstruační krví, chodí na duchovní swingers párty, papá smažené houbičky posypané trávou a zapíjí je ayahuascou, chce levitovat na obláčku nad zemí a rozplynout v nějaké nirváně, zkrátka válí se v nabubřelém pseudo-duchovnu, odmítajíc skutečné duchovní poznání. To vše jsou slepé uličky, a kolikrát velice nebezpečné, rozvracející zdravou integritu a příčetnost člověka. Jakmile takovým lidem něco řeknete o reálné, pomalé, důkladné a tvrdé duchovní práci na jejich nedokonalostech, či o tom, že za nějakou nemoc si reálně mohou sami, ihned dávají ruce pryč a nechtějí o tom nic slyšet. Chce se mi říct - hej lidi, skutečná práce bolí. Hodně bolí. Vyhledávání příjemných stavů a laciných imitací duchovna nás jen otupuje, uspává, a od duchovního světa oddaluje. Jsme jimi strháváni do podduchovního světa, ležícím ještě hlouběji než hmotný svět, což otupeni nemůžeme včas rozeznat.
K reálné a poctivé duchovní práci přitom nemusíme chodit nijak daleko. Už to, že poctivě pracujeme na svých nedokonalostech, a překonáváme svoje nízkosti, je významná a hodnotná duchovní práce. V jádru přece všichni víme, co je dobré, a co je zlé. I malé, laskavé činy všedního života, konané s láskou k bližním, mohou být ve skutečnosti mnohem duchovnější, a účinnější proti šíření zla, než nějaký desetihodinový seminář nebo denně prováděná meditace. Každá ctnost, kterou vyvineme, nebo k níž se o malý kousíček přiblížíme, působí nejen jako štít proti zlu v našem individuálním životě, ale znamená něco skutečně podstatného i v celosvětovém měřítku. I myšlenky, které vysíláme, mají skutečný efekt na celosvětové dění, ač to nemusí být na první pohled zřetelné. A je jen na nás, jaké myšlenky to budou.
K tomu, abychom v práci na svých nedokonalostech spatřovali nějaký smysl, musíme mít vědomí o opakovaných pozemských životech, o tom, že smrtí nic nekončí. Neboť jen díky takovému vědomí můžeme mít jistotu, že plody naší práce nezaniknou naší pozemskou smrtí. Bereme si je s sebou dále do života v duchovním světě, abychom zde na Zemi ve změněných podmínkách opět pokračovali v díle a dalším vývoji.
K pravé duchovní práci patří i snaha o poznání zákonů duchovního světa, vztahů našeho světa k duchovnímu, a našeho místa v něm. Takové poznání v ucelené a přístupné formě podává duchovní věda neboli anthroposofie. Změní-li takové poznání náš přístup ke světu (a nás celé) k lepšímu, vykonali jsme pro svět mnoho.
* * *
A na závěr jedna otázka:
Bude-li nám dána možnost, vrátíme se ke svému "starému" životu se vším všudy? Nebo jej aspoň trochu upravíme ve výše zmíněném smyslu?
Na tom, jak ji každý z nás zodpoví, a jak tu odpověď vnese do svého každodenního života, bude záležet velmi mnoho...
(aktualizováno 30. března 2021)
Žádné komentáře:
Okomentovat