První adventní týden - první okultní zkouška a první mysterijní ctnost starověku

(volně podle S. O. Prokofjeva a R. Steinera)

Čtyři druhy pokušení přistupují k lidské duši v době od svátku Michaela k Vánocům; obzvlášť silné je jejich působení v době adventní, když převaha vnějších sil temnoty nad vnějšími silami světla dosahuje v přírodě svého vrcholu. Pro celé podzimní období, ale obzvlášť silně v době adventní tak zní z duchovního světa k člověku mysterijní varování: "Střez se před zlem!"

Tak přistupují pokušitelské mocnosti (zástupy luciferských a ahrimanských duchovních bytostí) v prvním adventním týdnu především k fyzickému tělu. Chtějí pomocí "nezvratných" důkazů o vítězství smrti a mineralizujícího procesu v přírodě oklamat jeho vnější a vnitřní smysly, aby tak zničili správný vztah mezi člověkem a světem.

Propadne-li člověk tomuto pokušení, pak mu hrozí nebezpečí, že ztratí vnitřní pocit samostatnosti, duševní vzpřimovací sílu. Tím by se mohl propadnout do propasti nejhlubšího zoufalství, do pravé vnitřní smrti. (Povšimněme si na tomto místě souvislosti s vrcholící vlnou takzvaných podzimních depresí, často prostě neléčitelných - lidé je často prostě akceptují jako nutnou součást konce podzimu, stylem "ono to pak nějak samo přejde". A vitamín D nestačí.)

Proto by měl člověk, aby čelil tomuto prvnímu pokušení, vyvinout ve své duši vysokou měrou ctnost spravedlnosti. Nemyslí se tím primárně spravedlnost ve vnějším slova smyslu jako vynášení správných soudů o činech jiných lidí nebo spravedlivého chování, o to zde jde až sekundárně. Jde totiž především o jemnou vnitřní vnímavost pro spravedlivé kosmické mocnosti, které všude vládnou v přírodě a člověku, které mají svůj zdroj ve dvanácti sférách zvířetníku, v kruhu dvanácti kosmických zasvěcenců, velkých strážců všeobsáhlé spravedlnosti, která se vyjadřuje ve světové karmě působící v přírodě a člověku.
Nevpustit odpůrčí mocnosti hlouběji do fyzického těla jde tedy vnitřním uchopením (pochopením) toho, že vše, co se kolem mě děje, má svůj základ ve světové spravedlnosti.

Okultní zkouška, která niterně souvisí s prvním adventním týdnem, je zkouška ohněm. (Povšimněme si souvislosti s první oblastí astrálního světa, žárem žádostí.) Ve vnějším smyslu se jedná o všechny tvrdé, hořké a spalující životní situace v podobě utrpení, zklamání a neúspěchů. Vnitřním aspektem těchto příkoří je vnitřní kultivace adepta, která spočívá v tom, že zvládáním těchto situací v něm roste vnitřní síla, jistota, stálost a vytrvalost. Ten, kdo nejvyšší měrou obstál v této zkoušce, se nám ukazuje v obrazu člověka, který se dokáže udržet ve všech bouřích a ve všech nepokojích života vnitřně vzpřímeným, který se nikdy nesklání před náporem životních bouří, jelikož si získal neotřesitelnou důvěru v moc vyšší spravedlnosti, která neviditelně vede svět a dává mu utrpení, zklamání a neúspěchy jako zkoušky.

V prvním adventním týdnu by měl člověk na mikrokosmické úrovni zopakovat první kosmický čin nátanské duše (první předstupeň mysteria Golgoty).
Ten spočíval především v záchraně fyzického těla lidstva v době lemurské. V oné době hrozilo, že se dvanáct kosmických sil, které působí na člověka (ze sféry stálic ze zvěrokruhu) ocitne v nepořádku působením odpůrčích mocností. Dvanácterost smyslových orgánů by propadla egoistické uzavřenosti do sebe, takže by již nebyly schopny prostředkovat člověku objektivní vjemy okolního světa, ale jen vlastní reakce na tyto vjemy. Následkem toho by byl znemožněn vývoj lidského já.
Nátanská duše se pronikla dvanácterostí sil sféry stálic v nejvyšší sluneční sféře (tam, kde působí Slunce jako stálice mezi stálicemi), a obětovala vlastní éterickou podstatu slunečnímu duchu Kristovu. Díky tomu vznikla ideální éterická podoba člověka jako pravzor, který od oněch dob září na Zemi a umožňuje člověku, především jeho fyzické pozemské formě, chránit se před oním ničivým rozrušením, které by mu jinak hrozilo.
Tak bylo přivedeno do harmonie dvanáct kosmických sil, které působí ve vzpřímeném fyzickém těle člověka a tvoří základ správného vývoje jeho individuálního vědomí já; a dvanáct smyslových orgánů se stalo nesobeckými do té míry, že mohou opravdu říci: "Ne já, ale Kristus v nás."