Svátek lásky k sobě samému - můj výběr a chvilka sebepoznávání k tomu

Vojta Franče nedávno dal na jeden ze svých blogů článek, který na mě od začátku "covidové" éry nejsilněji zapůsobil.

Vojta je jeden z těch, jejichž přístup k životu je skutečně celostní v pravém slova smyslu, což jsem si mohl prožít i na vlastní kůži. Za zmíněný článek mu posílám velký dík.

Na nás všechny jsou v této době kladeny velké nároky. Bylo pro mě úžasně léčivé, hřejivé a posilující projít si jednotlivé body, chvíli se v nich zastavit a procítit, jaký postoj a přístup bych měl v sobě oživit, zvědomit a podržet...

Často sami sebe zamykáme do klece vnitřní nesvobody úplně zbytečně, jen kvůli nárokům svého nižšího já, a kvůli neutuchající snaze jim vyhovět. Ty přístupy, které nás nejvíc oslovují (a které jdou často úplně proti našemu obvyklému já), jsou pro nás také nejvíc léčivé...

Vybral jsem si následující. Ty, co mě nejvíc oslovily, vyvolaly v mém nitru odpovídající odezvu. Tu budu psát do závorek.

*

1. Miluji svou nedokonalost, neboť jedině tak mohu milovat nedokonalost druhých a všeho, jak je.
(lék na neustálé jedovaté kritizování druhých, v domnělé snaze je napravit k obrazu mému)

2. Dovoluji si nevědět.
3. Dovoluji si nemít pravdu.
4. Dovoluji si zapomínat.
5. Dovoluji si být zasažen a překvapen.
(lék na honbu za poznáním a hraní si na toho, kdo ví vždy a všechno)

6. Dovoluji si měnit svá rozhodnutí.
(lék na určitou zkostnatělost - ta brání ve vývoji k pravdě tak, že se bojím přestat trvat na tom, co jsem tvrdil dříve, i když vím, že jsem prostě říkal blbosti)

7. Dovoluji si netrápit se tím, co není v mé moci ovlivnit.
8. Připouštím, že některé věci mohu pouze přijmout.
9. Připouštím smrt a že existují věci, nad nimiž nemám a nikdy nebudu mít žádnou moc (kontrolu).
(ve své podstatě jsou tyhle přístupy krásným lékem na snahu křečovitě a neefektivně předělávat svět, bez porozumění a vcítění do něj)

10. Dovoluji si nevysvětlovat a nezdůvodňovat.
11. Dovoluji si nedělat nic.
12. Dovoluji si nenutit se do toho být šťastný.
13. Dovoluji si být slabý a bezmocný.
14. Dovoluji si neobstát, selhat, zhroutit se.
15. Ctím své právo cítit se unavený.
(to abych se zbytečně nevyčerpával snahou o dokonalost; protože práce je sice důležitá, stejně důležitý je však odpočinek, aby byla další práce o to kvalitnější...)

16. Dovoluji si být zdravý a šťastný ve svém těle.
17. Dovoluji si být silný a soběstačný.
(v kontrastu s předchozími body tady jde zase o to, nerozplynout se v příliš lehce ospravedlňované lenosti... :-))

18. Dovoluji si cítit se tak, jak se právě cítím.
19. Dovoluji si být nepříjemný.
(zase tady narážím na úsilí být jakoby "svatý" 24/7 - být takový, bez přijetí svých špatných nálad, ale znamená být v podstatě nelidský, odpojený od něčeho, co než abych pomalu a poctivě přepracoval, raději povýšeně odhodím)

20. Dovoluji si netrestat se.
21. Dovoluji netrestat se, ať jsem učinil cokoli.
(Proč? Protože z vyšších duchovních úrovní vždy přijde nějaká forma korekce, pokud člověk začne hodně blbnout a odchylovat se od archetypu lidství: Krista. Tuto vyšší korekci, byť jakkoliv bolestivou, bychom měli ve svém životě vítat a děkovat za ni. S tím ovšem nemá nic společného naše masochistické sebemrskačství, které žádnou korekcí není, jen prohlubuje naše chyby.)

 ***

Cítím také, že bych neměl na těchto bodech lpět, a snažit se je násilím udržet ve svém vědomí za každou cenu; to by byla jen další zbytečná křeč. Jde spíš o to, vzpomenout si na ně v tu pravou chvíli, a použít je jako koření při běžných denních činnostech, nebo při meditaci a kontemplaci v tichých chvílích dne. 

No... to moře času, darované nám světovou situací, můžeme využít i pro takové plodné chvilky sebepoznání a vnitřní práce.

Co jste si vybrali vy? :-)